Článek
„Bavilo mě to a baví,“ říká. Může být paprskem naděje v poněkud u nás chřadnoucí lyžařské disciplíně. Jen pět dospělých borců se věnuje zapeklitému spojení dvou na pohled do sebe příliš nepasujících disciplín – běhu a skoku.
Už konec minulé zimy jej mohl navnadit. Páté místo v Holmenkollenu, posvátném místě klasiků, vybojoval v závěru minulého ročníku sdruženářského Světového poháru. „Vydělal jsem tam na podmínkách, na můstku mi nahrály, v běhu jsem to udržel. Ale formu jsem měl už v lednu, vyhrál jsem Univerziádu, šampionát v Sapporu pak zkomplikovaly potíže se zády,“ vrací se k předešlé sezóně. Nová pro něj naostro začíná na konci týdne ve Finsku. „Rád bych potrápil širší špičku,“ plánuje s vědomím vydařené přípravy i slibného desátého místa v letní sérii.
Sám v týmu zažil doby, kdy zářili Ladislav Rygl či Milan Kučera, dva nesmiřitelní rivalové, jež i vzájemná zášť přenesená z dob jejich závodících otců asi popoháněla vpřed. I on má domácího rivala – juniorského mistra světa Miroslava Dvořáka. „Naši tátové jsou mezi sebou úplně v pohodě, hlavně každý je úplně jiná věková kategorie, ale výsledkům předchůdců bych se samozřejmě rád přiblížil,“ usmívá se šestadvacetiletý potomek lyžařského klanu z Harrachova. Kombinaci propadl.
Zůstal u ní i po vojně. „A taky jsem začal školu v Liberci. Protloukal jsem se, jak to šlo, od třetího ročníku jsem měl individuální plán. A taky aspoň poloviční úvazek na Dukle. Ale živit se tím nedá, sem tam pomůže nějaký sponzor,“ líčí.
V diplomové práci porovnával českou a německou přípravu
I v diplomové práci zabrousil ke svému sportu. „Porovnával jsem naši přípravu s německou,“ připomíná, kterak coby potenciální němčinář a tělocvikář završil i společně s partnerkou boj s nástrahami vysoké školy. „Za pět let jsem to zvládl. A poctivě,“ libuje si. „Ale učit nebudu,“ je přesvědčen.
Podmínky v přípravě na novou sezónu mu mimořádně nahrály. Třicet skoků na finských můstcích, jindy nevídanou porci pokusů, má za sebou před Světovým pohárem. Lapálie s lyžemi jej neděsí. „Je to daň za to, že neznamenáme tolik co konkurence,“ podotýká.
Ani změna trenéra ho nezaskočila. Bohuslava Rázla po operaci kyčle nahradil Luděk Šablatura. „Poznal jsem ho už v Harrachově, když jsem jako žáček začínal,“ říká na adresu trenéra, který se léta více či méně pohybuje kolem nepočetné party sdruženářů. „Zapojil psychologii, tlačí do nás, že na to máme. Tak to snad přijde.“
