Rubriky:

Lyže a snowboard

Koukal podlehl lákavé vidině

2. prosince 2003 09:44 - PRAHA

Představy Martina Koukala vzaly za své. Namlsaný druhým místem z říjnového sprintu v Düsseldorfu se holedbal, že bude bojovat o vedení ve SP běžců na lyžích, nakonec ale musel překousnout i to, že při posledním dílu severského pokračování seriálu uzavíral celé pole. Nejlépe skončil 48., bodům byl na hony vzdálen a ještě si přivezl šrámy.

 

ČTK/Igor Šefr

Mistr světa ale s bohémskou rozverností vyhlíží další závody. "Podlehl jsem vidině žlutého trikotu," přiznává. To, co se dříve osvědčilo a vedlo k vzestupu formy v lednu a její gradaci v únoru se švédským trenérem Christerem Skogem tentokrát opustili. Změnili trénink.

"Ubrali jsme z objemu, to mě srazilo," tvrdí. Na čí hlavu to padá? Koukalovu či Skogovu? "Na oba, omámilo nás to," reaguje lyžař. Po prvním nezdaru v Beitostölenu si stěžoval na mráz. "Trošku jsem podcenil oblečení, na sluníčku to vypadalo dobře, ale totálně jsem promrzl. Po dalším závodě ale bylo jasné, že to nebylo jen zimou," ohlíží se.

Karambol v Kuusamu

Když cítil náznak zlepšení, přišly karamboly v Kuusamu při kombinaci. "Nejdřív jsem upadl hned v první zatáčce, kdosi mě zezadu srazil," líčí. Přišel o hůlku, od Němců měl náhradní, ale delší než potřeboval. Křiknul si o jinou. Dostal ji ve sjezdu před zatáčkou. A skončilo to krvavým šrámem od lyží. Atomiky se mu píchly do žeber.

"Nějak jsem to nevytočil. Bylo to jako bych vystoupil v šedesáti z auta do sněhu. Nic moc, ještě jsem se takhle nerozsekal, odnesl to ikotník," pokračuje. Skoro dvě minuty v ztrácel na předposledního. Hnal se ale dál. "Ještě nikdy jsem nevzdal, a co bych jiného dělal. Bylo to místo tréninku. Jen jsem nechtěl být poslední. Ale když jsem někoho dohnal, tak vzdal a zase jsem to zavíral," usmívá se situaci, z níž se ale nakonec vyhrabal.

Zatím je ještě v klidu

Narazil už na sžíravou kritiku, kam že to jako šampión teď dopracoval? "Ještě mi to nikdo nevpálil," říká, leč počítá se vším. V poklidu zatím směřuje k víkendovému pokračování SP v Itálii. "Ještě se nic neděje, ale jestli nezaboduju ve skejtu v Toblachu o víkendu, asi vynechám další závody a zkusím se dát dohromady."

Chtěl potrénovat doma ve Ždáru, ale ani sněhová děla v areálu, který svým jménem zaštiťuje mu v teple nejsou nic platná. Až v Alpách se sveze na sněhu. Zná recept, jak se psychicky sebrat. "Stejk, borůvkové knedlíky, pohoda," líčí.

Horolezecké plány platí

A co společnost slečny? "Kdyby byla... Ale která by to vydržela. Teď jsem byl měsíc pryč. Odjedu ve čtvrtek a vrátím se před Vánoci," naznačuje, že ve volnu spíš bude spřádat plány na horolezeckou expedici, s níž počítá na jaře. Rád by až na vrchol osmitisícovky Čo Oju s kamarádem Radkem Jarošem z Nového Města.

Berou jej horolezci jako cosi zvláštního, když je šampiónem? "Je jim to jedno, vytáhnou mě nahoru, já se tam pobliju a vysmějou se mi," nedělá si iluze, že by ve velehorách oslňoval. Počítá ale, že pobyt ve výškách mu pomůže pro lyžování. "Můj vzor Ulvang vždy po velkých výpravách vítězil."

Václav Procházka , Právo

Zrušit