Článek
Jak jste tak dlouhou pauzu snášela?
Strávila jsem hodně času v posilovně. Za začátku jsem to brala jako vysvobození, když jsem se tam po měsíci ležení dobelhala. Postupně jsem se hýbala víc a víc, až jsem v červenci jela do Red Bull centra v Rakousku, pak mi začaly správně růst i svaly kolem kolene.
Jak na vás vyhlášená klinika pro sportovce v Salcburku působila?
Byla jsem tam týden v červenci a týden v srpnu. Příprava je komplexní, trenér z posilovny, fyzioterapeut a psycholog spolu komunikují, což jsem jinde neviděla, celé je to propojené.
Říkáte psycholog?
Ano, už aby tam člověk mohl nastoupit, podstupuje zátěžové i psychologické testy. Probíhaly i takové seance, kdy jsem seděla s fyzioterapeutem a psychologem, aby koleno získalo pocit jako dřív.
Takže vám zranění v něčem i pomohlo?
Když už mělo přijít, přišlo ve správnou dobu. Měla jsem se čas připravit komplexně a to zranění je i zkušenost. Kdybych ji měla už v lednu, nenajela bych takhle na ten skok… Už delší dobu spolupracuju s psychologem Milanem Moravcem. Jsem obecně dost zbrklá, s ním se to snažíme změnit, abych řešila i krizové situace víc v klidu.
Přestanete si z pověrčivosti po zranění malovat váš charakteristický knírek?
Kdepak, kvůli němu jsem se nezranila. Při té osudné jízdě jsem měla takový kočičí knírek a na příští závod si přesně takový nechám namalovat znova.
Stihla jste během vynucené tréninkové pauzy odmaturovat?
Dokonce jen s jednou dvojkou! Ale na vysoké škole zatím nepokračuju. Nemám čas, buď bych zanedbávala školu, nebo snowboard. Sport se dá dělat tak kvalitně do třiceti, tak škola může počkat. Když ten snowboarding teď někam směřuje…
