Článek
Píseň Scarborough Fair Gabriely Soukalové.
O třiadvacetileté biatlonistce se rázem hovoří jako o kandidátce na medaili na únorovém mistrovství světa v Novém Městě na Moravě a také se spekuluje o jejích šancích na celkové vítězství ve Světovém poháru. To se podařilo naposledy Jiřině Pelcové, která celkové pořadí seriálu ovládla ještě pod dívčím jménem Adamičková v roce 1991.
"Hezky se to poslouchá," usmívala se dnes Soukalová před novináři po návratu ze Slovinska. V pátek vyhrála sprint, v sobotu dojela druhá ve stíhačce a v neděli skončila třetí v závodě s hromadným startem, ale pořád svým úspěchům nemohla uvěřit. "O tom se mi nikdy ani nezdálo. Byl to můj životní cíl a ze dne na den to tam skočilo," kroutila hlavou.
Příběh skromné dívky z Jablonce nad Nisou zprvu nenasvědčoval zrození nové české sportovní hvězdy. Když jí rodiče jako dítěti před závody dali startovní číslo, zahrabala ho do lesa a utekla. Jindy po startu zůstala stát a nehýbala se. "To bylo horší. To mi maminka vždycky dala na zadek, ale já nesnášela tu bolest, když člověk při závodu trpí," vzpomínala s úsměvem Soukalová.
Místo kouče spoléhala na rodiče
Místo sportu inklinovala spíš k umění. Umí hrát na klavír, ráda zpívá, maluje a vystudovala bakaláře na Vyšší odborné uměleckoprůmyslové školy v Jablonci nad Nisou obor rytectví. Navrhla dokonce medaile pro MS v Novém Městě na Moravě, které ale realizovány nebyly. "Sport mě začal víc bavit po dvou letech na střední škole," uvedla.
Její matka Gabriela, bývalá úspěšná reprezentantka v běhu na lyžích, a otec Karel ji do minulé sezóny trénovali. "Když mi maminka teď po závodu volala, tak z legrace tvrdila, že mi na to přijdou, že jsem si to zkrátila," smála se Soukalová, kterou poslední rok připravuje Jindřich Šikola.
Pod jeho vedením Soukalová v osmi individuálních závodech neskončila hůře než čtrnáctá, čtyřikrát doběhla v desítce a z toho třikrát na stupních vítězů. V celkovém pořadí Světového poháru je na druhém místě. "Pomohlo mi, že trénujeme s Verčou (Vítkovou) spolu, vzájemně si pomáháme, hecujeme a je to větší zábava."
O víkendu poznala všechny stránky slávy. Radost, ale i povinnosti. "Zprvu ta popularita byla horší než ten závod, ze začátku mi to bylo dost nepříjemné. Ubíralo mi to čas na regeneraci, ale když má člověk dobrý výsledek, dá mu to křídla a zvládne všechno," prohlásila. "Ale je pravda, že dneska ráno už se mi únavou třásly ruce. Těším se na odpočinek," řekla Soukalová.
Část odměny pošle bratrovi
Uvědomuje si, že si na sebe upletla trochu bič v sezóně s vrcholem na MS před domácím publikem. "Načasovala jsem formu, abych přilákala diváky. Aby přišli a zaplatili," žertovala. Je připravena na to, že na stupních vítězů nebude pořád. "Sláva je pomíjivá. Navíc jsem mladá holka, která ještě nemá tak stabilní výkonnost," upozornila.
Ještě před půl rokem bojovala s následky EB virusu, druhu mononukleózy, a zvětšenými játry. Měla klidový režim a dietu. "Nepříjemný byl hlavně začátek nemoci, když jsem nemohla nic a ostatní závodili. Když jsem se začala trochu pohybovat, už to bylo lepší," řekla a poděkovala doktoru Martinu Koldovskému, který jí pomohl.
Odměnou jí není jen skvělá výkonnost, ale také prémie zhruba půl milión korun za úspěchy v Pokljuce. Soukalová o tom v první chvíli ani nevěděla. "Rozhodně moje motivace nejsou peníze," uvedla. Napadlo ji, že část peněz pošle bratrovi do USA, kde studuje čínštinu. "Určitě se mu to bude hodit a pomůže mu to," překvapila.
Na oslavu životního víkendu neměla sílu ani čas. "Ondra (Moravec) nadhodil, že by se mohlo jít do baru, ale nebyla na to energie," uznala. Odpočine si, stráví s rodinou a přítelem svátky, všem vyrobí speciální svíčky s vánočními motivy a na soustředění do Nového Městě odjede až po Novém roce.
