Článek
Bauer, teď už žijící legenda českého lyžování, vyrazil do Liberce s rodinkou povzbudit své možné následovníky. „Jel Kuba Rádl od nás z Varů. Věřil jsem Jirkovi Horčičkovi, jenže ten onemocněl. Ještě v neděli jsem mu volal cestou z La Clusaz a povídám: Ty nějak sýpeš. To je škoda, měl formu."
Ostatní bohužel moc vysoko nedosáhli, nejlíp byla 30. Karolína Grohová. „Přál jsem jim lepší výsledek," soucítil s nimi muž, který na zdejších okruzích vybojoval stříbrnou medaili na mistrovství světa 2009, a právě také na klasické patnáctce.
Sám Bauer se juniorských šampionátů zúčastnil dvakrát. „Do Asiaga jsem se nominoval posledním závodem," vzpomíná na rok 1996. A pak ihned sype z hlavy přesné výsledky: 17. na 10 km, 7. ve štafetě a 37. na třicítce. „Rok na to už jsem si jel pro medaili."
Do Canmore v Kanadě málem vyrazil i se svým tehdy čerstvým objevem, nyní manželkou Kateřinou (dříve Balatkovou). „To už je tak dávno," usměje se jeho žena. „Já jsem se tam nakonec nedostala, přednost dostala Jitka Černá."
A tak jí Lukáš přivezl z Kanady stříbro sám. Na třicítce byl ještě Koukal třetí, Magál čtvrtý a společně ve štafetě skončili znovu čtvrtí. Předtím na desítce dojel osmý. „Hned odtamtud jsme letěli ještě s Kocumkou a Hanuškou na mistrovství světa dospělých do Trondheimu."
Srovnat juniorské a seniorské MS nelze
Juniorský a dospělý šampionát podle něho nejde srovnávat. „Tady se většinou poprvé setkáte s nejlepšími na světě, s reálnými tlaky na výsledky, médii. Ale pořád to je, bez urážky „dětské" závodění. Není nutné zajet výsledek za každou cenu, ale poznat to a užít si to," říká.
Možná, že se na ně za čas vrátí s dětmi. Na běžkách už jezdí jeho sedmiletý Matyáš i pětiletá Aneta. „Mates má zatím šupináče, ale za rok už dostane pořádné běžky. A taky si pořád hraje na Northuga. Aneta zase jela v létě ve Špindlu i duatlon. Ale sport si vyberou sami, nikam je netlačím," usmívá se spokojený táta.
Po náročném programu předchozích dní si užívá volnější režim. „Chodím se sklouznout s batohem," vypráví. V rámci přípravy na březnový lauf Birkebeinerrennet v Norsku si zkouší povinnou výbavu, 3,5kilový batůžek, který se vozí jako připomínka příběhu o záchraně královského následníka, maličkého Hakona Hakonsena.
„Dal jsem si tam kotouč z činky a obalil ho bundou. Jinak s batohem jsem nejezdil na výlety ani jako malý kluk. Leda na vánoce takhle vozíme krmení do lesa zvířatům," dodal dobře naložený lyžař.
