Rubriky:

Lyže a snowboard

Jdu na start jako na Mísečkách, hlásí Bauer před premiérou na mistrovství světa

22. února 2013 16:46

V sobotu zahájí nejúspěšnější český běžec na lyžích všech dob Lukáš Bauer devátý světový šampionát. Dosud získal pouze jedinou medaili. Liberecké stříbro. Jaké má ambice v Itálii?

 

SLČR

Těšíte se?
Ano, ale neodpočítávám hodiny. Dneska to na mě už dýchlo. Ale čím později začnu být nervózní, tím líp.

Jak se projevuje „dech šampionátu"?

Už jsem byl zase náročný na servismany. Na posledním tréninku vždycky chci, aby se mi jelo dobře. Je to poslední pruba před závodem a dneska to trochu zkomplikoval ten čerstvě napadaný sníh. A tím, že jsme byli na tratích mezi prvními, ze začátku se to hodně měnilo. Teprve po tři čtvrtě hodině jsem začal pořádně trénovat.

Odnesl to váš osobní servisman Fousek?

Všechno si vyslechl Míra (trenér Petrásek), který mi domazával. Já si musím ulevit a zanadávat, i když to tak nemyslím, občas nějaký sprostší slovo vylítne. Naplánovaný trénink se mi trošku natahoval. Jezdilo tam víc a víc lidí, měnila se trať. Domazali jsme jeden vosk a mně to už zase nejezdilo, Já si nechci dát do poslední chvíle ten měkčí vosk, snažím se dovrstvit tvrdším. Tím jsem ztrácel čas a nestíhal. Nechtěl jsem tam trávit moc času, protože jsou to moc těžký tratě a kromě závodů není třeba se tam moc pohybovat.

Zkoušel jste oba styly?

Oba. Absolvoval jsem trénink s hodně krátkými úseky v klasice i bruslení a objel oba okruhy, ten bruslařský víckrát.

Jak vám „chutnaly" už v ostřejším předzávodním tempu?

Tak předevčírem to bylo lepší. Ale to bylo dané i podmínkou, že dneska na klasiku se dalo hůř namazat. Na rychlých úsecích jsem se snažil o sprint, o maximální rychlost, kdy si nestíháte hlídat tu techniku. Tak se to určitě zítra nepojede, to tempo na klasice bude, počítám, o trochu nižší.

Sprinty mají naladit rychlost do finiše?

Ne, to ne. Záměrem bylo trošku se prodýchnout a jet ten hodně krátký úsek v nekomfortní rychlosti, aby to zítra, až se pojede trošku rychlejší závodní tempo, bylo pro mě mnohem pohodlnější.

Jaký vývoj předpokládáte?

Myslím, že rozhodne skejtová část, která je hodně těžká. Mým cílem je neplýtvat aktivitou v klasice, pokud se to nebude výrazně trhat a spíš si šetřit síly do skejtu. Do závodu jdu s tím, že je testový, od něhož si top výsledek neslibuju. Chci si vyzkoušet tratě v závodním tempu v opravdovém závodě. A podle toho, jak se budu cítit ve skejtové pasáži, se pak rozhodnu o dalším programu.

Jaké jsou možnosti?

Buď se budu držet varianty, že mým hlavním cílem je patnáctka volně. Ale tady jsem se v přípravě na Lavaze necítil úplně dobře. Druhou možností je upřednostnit padesátku a zvolit model Sapporo 2007, že bych do patnáctky vůbec nenastoupil. A připravoval se na štafetu a hlavně padesátku.

Vzdát se patnáctky?

Sice jsem celou zimu tvrdil, že tu padesátku nechci jet, měl jsem ji tam v záloze. Kdybych měl dobrý pocit ze závodů, dal bych si ji jako třešničku na závěr... Ale já se nechtěl svazovat těmi závody předtím. Nad druhou variantou s padesátkou jsem začal přemýšlet až na Lavaze, kde se mi tři tréninky klasikou jely super a dva tréninky bruslením, z nichž jeden byl na konci soustředění, hodně hodně špatně. I když to mohlo být ovlivněné i koncem přípravy. A skiatlon by mi to měl říct, pokud se mi podaří dodržet, že si v klasice pošetřím síly.

Dříve jste i ve skiatlonu mířil na stupně vítězů. Nyní si v něm věříte míň? Souvisí to s věkem?

Tak léta jsou samozřejmě znát, ale to bych pak nemohl nastupovat do žádného závodu. Dřív jsem honil víc zajíců najednou a teď si chci vytipovat závod, který by byl hlavní. Tenhle je takový rozjezdový. Prosadil jsem si ho proti poslednímu mistrovství v Oslu, kde mi před mou hlavní patnáctkou chyběl, abych se srovnal na tamějších tratích.

Jak dlouho vydržíte?

Chtěl bych závodit ještě deset let...Moc starších závodníků není. Ale necítím se nijak starý, ty závody nebolí víc, ale přece jen regenerace je pomalejší, roky nezastavíš, déle se z toho dostávám. A hledání motivace je těžší než před deseti roky. Jsou i jiné aspekty, nejhlavnější je rodina.

Už vás nechce pouštět do světa?

Legračně řečeno: Doma jsem se domluvil do Soči 2014 a dál se budeme bavit potom. Rád bych jel do Falunu na mistrovství světa 2015, protože to bude stejně jako Oslo výborný šampionát. Ty tratě, co tam namotali a obrátili kopce, by mi mohly vyhovovat. Ale nevíš, co bude za dva roky... Uvidíme, je to daleko. Ano, už jsem si doma začal připravovat půdu i na Falun. Můžu odsud z Val di Fiemme odjet s brekem a třeba už nepojedu ani do Soči.

Co doma musíte položit na stůl jako argument?

To není o přesvědčování. Já musím chtít, musím věřit, že něco předvedu. Dojíždět jen proto, že jsem členem mančaftu a udržím se v něm a pak dojíždět čtyřicátý, to by mě nebavilo. To asi předbíhám, ale každopádně se mi lehce odcházet nebude. Čas nezastavíš a je třeba dělat i něco jiného.

Ale Ital Di Centa drží pořád i ve čtyřiceti.

Má o nějakou medaili navíc. Je to o pozici v týmu. Já taky zatím nemám problémy si ji obhájit. Sám si nedovedu představit, že bych se za pět let pořád strkal s mladíky. Navíc on na rozdíl ode mě je schopen uspět i ve sprintech. Jsou to vděčné dotazy, ale já se budu rozhodovat z měsíce na měsíc.

S naštváním jste už z Val di Fiemme odjížděl, z mistrovství světa před deseti lety.

Jo, skoro s brekem. Tehdy jsem prohlásil, že sem už nikdy nepřijedu.

Ale taky dvakrát jste to zde opouštěl s velkou slávou, po triumfu v Tour de Ski.

Ale to jsem byl taky rád, že odjíždím, že jsem Tour vůbec přežil. Tour se mi tady dařily. Ale mistrovství těžce nevyšlo.

Proč?

Měsíc před tím jsem vyhrál první závod světového poháru v Novém Městě, byl jsem ve velké formě. Neubránil jsem se kalkulacím, kam bych mohl dosáhnout. Pak jsem padl do nějaké chřipky a měl z toho následně celé dva roky problémy se zády. Ale hlavně jsem začal trénovat až týden před mistrovstvím. Samozřejmě byl obrovský tlak, abych přijel, nikdo si nedovedl představit, že bych nestartoval. Před tím jsem musel jet další závody a pak to nebylo nijak valný. Sedmnáctý na desítce. Jel jsem slušně ve skiatlonu, ale na posledním můstku, velbloudu, který už tady není, jsem ve vedoucí skupině spadl a už ani nevím, kolikátý dojel. Mohlo to být slušný, ale já byl zase smutný. Pak to zachránil Kukín senzačním titulem na padesátce.

A teď se cítíte?

Bráním se papírovým předpokladům, to bude lepší. Chci jít na start jako bych jel na Mísečkách

Tomáš Nohejl

Zrušit


Časová osa: Lyže a snowboard

Filtr článků - Lyže a snowboard