Rubriky:

Lyže a snowboard

Kouč běžců Petrásek potvrdil, že po zimní olympiádě v Soči končí

5. března 2013 08:29 - Praha

Další éra běžeckého lyžování v Česku se naplňuje. Nejsou to jen výsledky na právě skončeném mistrovství světa. Trenér reprezentačního týmu Miroslav Petrásek, který přivedl ke světovým medailím Lukáše Bauera a spol. chystá loučení. „Po padesáti už je třeba neběhat po kopcích,“ řekl 47letý kouč v rozhovoru po italském šampionátu a potvrdil tak, že skončí příští rok na olympiádě v Soči.

 

SLČR

Jak hodnotíte šampionát ve Val di Fiemme?

To, co jsem chtěl udělat v přípravě, jsme udělali. Bohužel Lukáš (Bauer) jako hlavní lídr se tady nepotkal s formou a od toho se odvíjí celá úspěšnost. Druhý muž, který měl předvádět výsledky, Martin Jakš, tady z nejrůznějších příčin také nebyl v optimální formě. A podle toho to vypadalo. Chyběl nám top výsledek do desíti a k tomu patří zklamání se štafetou - tím, že Lukáš nepřijel v kontaktu - jsme vypadli z první šestky sedmičky, která jela.

A další muži?

Aleš Razým tady odjel velice slušný šampionát. Třiadvacátý na patnáctce, těsně mu unikl postup ve sprintu, to mě mrzí, nebyl by poslední v rozjížďkách, týmový sprint odjel slušně, nebýt ukopnuté hůlky, mohli být sedmí. Ve štafetě se to snažil víc dojet, než by bylo radno, a maličko mu docházely síly, aby to odjel tak, jak jsme si představovali. Jirka Magál tady taky odjel nadstandard. Kožíšek odjel velice dobrý tým sprint, nepovedl se mu sprint v klasice, to je obvyklý. Ondra Horyna přijel na zkušenou, čekal jsem lepší výsledek.

Co se nepovedlo, co za tím stojí?

Pro mě je to jednoduché. V sezóně jsem byl spokojen s výsledky - Lukáš byl asi čtyřikrát do desítky a v La Clusaz odjel výborně a čekali jsme, že to doladí a na mistrovství přijede ve výborné formě. Bohužel se stal opak. Druhý je Martin Jakš. Moc podobných zim se mu asi nepodaří. Měsíc mít zlomené žebro, pak dvakrát za sebou antibiotika, nebo ještě bojoval s virózou. To by nebyl schopen přežít ani Lukáš, takhle podobné to měl před šampionátem v Liberci 2009. Vybojoval z toho fantastické stříbro, nicméně bez toho tréninku to dál nešlo.

Co se stalo s Lukášem Bauerem?

Nevím. Nedělal jsem jeho závěrečný trénink. Přijel za námi na Passo Lavazé, ale měl přípravu se svým osobním trenérem Jankem Neuberem. Odtrénoval si to, co měli z loňska potvrzeného. To je na něm, aby si to rozebral on sám s trenérem. Jestli to bylo správně koncipované, nebo byl vrchol už v La Clusaz a pak už to nešlo výš.

Reprezentační kouč ale vidí do toho, jak trénuje. Měl jste pocit, že bylo něco špatně?

Vidím pouze tréninky a tak jak lyžujete, vidíte techniku. Ale nemáte možnost porovnání v časech v trénincích, protože je s námi nejel. Nejste schopný poznat, zda je to rychlé, nebo ne. Nejsme atletika, kde se změří jedno kolo. Na tom sněhu to vidíte někdy líp, než to je.

Jakou máte domluvu s Bauerovým trenérem Neuberem?

Já si myslím, že jsme se domluvili, že Lukáš pojede na naše soustředění. V létě měl své zdravotní problémy, takže trénink měl samozřejmě upravovený vzhledem k tomu zranění. Tyhle závěrečné přípravy vyloženě jel na tom, co si rok předtím ověřil při tréninku s Jankem. Já jsem věděl, co dělá, ale nemluvil jsem do toho.

Souhlasil jste s tím?

Moje úloha nebyla souhlasit, ale vytvořit Lukášovi co nejlepší podmínky. Pokud je osobním trenérem Janko Neuber, tak musím ctít plán, co si udělají. Pak by v tom byl guláš. Co si naplánovali, tak udělali. Je třeba, aby si sedli a zhodnotili, zda to bylo to nejlepší vůči mistrovství světa.

Kdybyste cítil, že něco není správně, zasáhl byste?

Ono cítit, že něco někdo dělá špatně, a vědět, že někdo něco dělá špatně, je obrovský rozdíl. Já jsem se vždycky snažil všechny body se závodníky splnit. Až po sezóně můžu zhodnotit, jestli bylo všechno dobře.

Na vysokohorskou přípravu Bauer přijel o čtyři dny později.

Minulý rok, když jsme tam byli také, byla udělaná stejně. Lukáš tehdy přijížděl z Otepää a byl tam na dvanáct třináct dní. Dělali jsme to směrem k Novému Městu. Tam Lukáš odjel velice slušný závod, který byl ovlivněn zraněnou patou. Vyhodnotil si to, že to bylo optimální. Podle toho se upravovala závěrečná příprava i letos. Já jsem to takhle akceptoval.

Nemáte pocit, že se „zavařil"?

On je dost „mladej" závodník, takže se tam dá uvařit. Na tohle se těžko odpovídá. Lukášovi je pětatřicet, zažili jsme té přípravy strašně moc. Jestli motivace na mistrovství světa je trochu větší a udělá trochu víc, tak... Dřív, jak je člověk mladší, tak větší zátěž zkousne a líp se zregeneruje. Možná to opravdu trochu přehnal. Když jsme se o tom bavili, tak říkal, že to má pod kontrolou, a že by to mělo být v pořádku.

Uvažujete o možnosti, že byste pro příští olympijskou sezónu do jeho přípravy zase víc zasahoval?

Doufám, že jsme schopní objektivně zhodnotit, co proběhlo, co bylo špatně a co dobře. Budeme se snažit najít řešení. Bez Lukáše a bez jeho formy si štafetu i další závody nedovedu představit.

Proč běžecké lyžování stojí vždycky jen na jednom člověku?

Volal mi Milan Šperl a bavili jsme se o tom, že na patnáctce jsme jako tým dopadli velice dobře. Martin Jakš byl jinde, než měl být, a Lukáš, samozřejmě. Já jsem před štafetou docela věřil, že tam zůstaneme, a že o šesté, sedmé, osmé místo pojedeme. Opravdu tam chyběl základní kámen, který vždycky stál na Lukášovi a na jeho druhém úseku. Když tam přijel, jeli jsme výborně, když tam nepřijel, tak už jsme neměli sílu. Na olympiádě jsme neměli téměř žádné jiné výsledky v individuálních startech na distanci než Lukáše a říkalo se, jak je to výborné. Dnes Lukáš nezajel mistrovství světa, jak bychom si představovali, a tak se to i hodnotí.

Na mistrovství světa v Oslu před dvěma lety bylo nejlepší sedmé místo, tady šestnácté. Proč? Není tam něco víc?

Generace Bauera, Magála a Koukala nám trochu stárne a určitě v dobách své největší slávy předváděla lepší výkony. Pořád to jsou nepostradatelní lidi, Lukáš je jednička a Jirka velice platný člen štafety. Jakš zatím nepředvádí to, na co má, nejezdí do desítky. Velké pozitivum je Razým. Nastartoval se k tomu, že by mohli být dva mladší a tu štafetu přebrat.

Vy u toho budete ale jen do olympiády, že?

To je nezvratné. Kdyby měli mladíci zlato, asi bych se trápil ještě chvíli... Už jsem byl rozhodnutý s týmem i doma. Jsem strašně dlouho pryč, byli jsme tak domluvení. Po padesáti už je třeba neběhat po kopcích.

Vidíte nástupce?

Nějací se najdou. Nikdo není nepostradatelný. Je třeba, aby to převzal někdo jiný. Dali mi mladíky, aby se učili. Já jsem na tomhle soustředění dost křičel, tak doufám, že se něco naučili.

Podle mnoha lidí teď běžecké lyžování válcuje biatlon...

Myslím, že naše diváky závody vždycky přestanou zajímat, kdy naši závodníci nejezdí o bednu. Je jedno, jestli jsou to dálkové běhy nebo kolová, a někteří novináři budou moct krásně napsat, že jsme mistři světa. Já přeju všem těm sportům, které jsou nahoře, aby tam byly co nejdéle, aby se o nich nemuselo psát takhle, jak teď o nás. Pokud nemáme výsledky do desíti, nejezdíme tak, aby to veřejnost zajímalo. Když jsem začínal s Lukášem, tak jsem se vždycky našeho šéfa ptal, co to je výsledek. On říkal do osmého místa. Já to tak beru, že když nejsme do osmého místa, tak to veřejnost tolik nezajímá a je naším úkolem, abychom se na ta místa dostali.

Kdy to bude?

Čekat na dalšího Bauera nebo třeba Koukala bude třeba chvíli trvat a třeba ne. Třeba ti dva, kteří potenciál mají, nás překvapí a budeme tady za chvíli sedět a bavit se, proč už ten biatlon není tak dobrý.

Celou verzi rozsáhlého rozhovoru najdete ZDE.

Tomáš Nohejl

Zrušit


Časová osa: Lyže a snowboard

Filtr článků - Lyže a snowboard