Článek
Koncem července odletěla do Gruzie, kde čtyři dny chodila po horách. „Super zážitek,“ nadšeně hlásila. A šplhání po tamních masívech jí potvrdilo, že kotník drží.
Osm hodin chůze denně
„Do té doby jsem ani neběhala a najednou jsem odjela do Gruzie, kde jsme chodili osm hodin denně. Trochu jsem se bála,“ přiznává jednadvacetiletá snowboardistka. „Kotník celou dobu tak lehce pobolíval, ale nijak se to nezhoršovalo. Už je vlastně zdravej a věřím, že se s ním nic nestane. I když půjdu trochu přes bolest, znovu se nezlomí. Doufám,“ usmívá se.
Po návratu z Gruzie už příprava probíhala tradičnějším způsobem. Nejprve na Želivce na chalupě u trenéra Marka Jelínka, poté na liberecké Dukle. „Tam už jsem byla domluvená s fyzioterapeutkou, že budu dělat úplně všechno. A zvládala jsem i běhání v písku, což je dost nestabilní povrch,“ pochvaluje si Samková.
Další významný krok v návratu přijde v neděli, kdy zamíří na ledovec do italského Stelvia. „Je to jedno z nejvýše položených míst, kde se dá jezdit, navíc to není tak prudký ledovec,“ vysvětluje volbu místa návratu na sníh Samková.
Ortézu nepotřebuje
Momentu, kdy se po půl roce opět postaví na prkno, se nemůže dočkat. „Abstinenční příznaky? Už jsem je docela cítila,“ přiznává. „Myslela jsem, že nepřijdou, protože před zraněním jsem byla tři čtvrtě roku pořád na sněhu. Ale když kamarádi jeli teď v červenci na sníh, říkala jsem si, že už bych taky docela vyrazila. Hrozně se těším,“ ujišťuje.
Na kotník už žádnou speciální ortézu potřebovat nebude. „Mám ji, ale nepoužívám. Snowboardová bota by měla být dostatečně zpevňující a hlavně bych do ní ortézu asi ani nenarvala,“ ví.
Z dohánění tréninkového manka z období, které věnovala rekonvalescenci, Samková obavy nemá. „Začala jsem maximálně o měsíc později. A do začátku prosince je pořád dost času,“ uvědomuje si. Premiérový závod Světového poháru mají snowboardkrosaři naplánovaný do rakouského Montafonu na 6. prosince.
