Článek
Povedla se kvalifikační jízda podle vašich představ?
Povedla se, nedostala jsem vteřinu, čehož jsem se bála a což by byl průšvih. Jelo se mi dobře, nikde mě to nerozkopalo, skoky byly dobré, ani jedna roznožka nebyla křivá, u salta by to chtělo ještě víc v krosu zabrat. Ale výška tam byla, neudělala jsem chyby, určitě jsem spokojená.
Nakolik kvalifikaci ovlivnila mlha? Začínaly jste později, přišlo i jedno přerušení…
Čekání je vždycky protivné, naštěstí nejsem nervózní typ. Tam byla spíš zábava, protože na startu to moc nevypadá jako na mistrovství světa, běhají tam Rakušani, žádný stan, žádný záchod, spíš takový Kontinentální pohár. Člověk tam moc nechytne atmosféru a nervozitu. Ale čekání je nepříjemnější, když je zima a není se kde schovat, teď je teplo, tak si člověk jen hlídá, aby se mu nezapotily brýle, jinak v pohodě.
Uvolněná atmosféra panuje i mezi závodnicemi?
Tam je to napjaté, ale asi jsou nervóznější typy než já. Jak je tam víc lidí z jedné země, tak se vzájemně podpoří. Řvou na sebe: Pojď, USA. My jsme tam dva, tak si moc nezařveme.
Aspoň rodiče vás mohou povzbuzovat…
Naši jsou u trati, přítel taky, mamka a přítelkyně od trenéra, takže aspoň pět fanoušku tu je. (úsměv)
Jaká bude taktika pro finále?
Musím do toho jít od začátku naplno, je to jednoduchý kopec a holky to umějí, všechny pojedou na krev. Ta superfinálová šestka je malé číslo, aby se do ní člověk vešel, musí riskovat. Prostě se odpíchnout a jet rychle.
Zařadíte váš nejtěžší skok D-Spin už v prvním finále?
Jestli přijde, tak až v superfinále. Zatím nejsme úplně rozhodnutí, zkusíme jednoho D-Spin při tréninku a buď se pro něj rozhodneme, nebo ne.
V sobotu večer v Kreischbergu pršelo, přes nos přimrzlo, podepsalo se to na stavu trati?
Ráno jsem se toho trochu bála, když jsme v osm přijeli na inspekci, byla bříška boulí taková ledová, do toho nasolili můstky, aby držely. Ale jak je teplo, stačil trénink, nastrouhalo se to a trať je měkká. Akorát na můstky si člověk musí dát pozor, ujíždějí, jsou ledové.
