Článek
„Věřil jsem, že ji to nepotká. Ale po mužích byla trať rozrytá, vznikla velká koryta. A když jí to ujede, na tomhle sněhu se to těžko zvládá,“ věděl třiasedmdesátiletý Klapáč, který se snaží Ledeckou sledovat v akci, kdykoliv má příležitost. „Na olympiádě v Soči jsem nebyl, ale už jsem Ester viděl vyhrát i při Světovém poháru,“ hrdě hlásila někdejší opora jihlavské Dukly i československé reprezentace.
Divil se, že dojela sama
Přes léto pomáhá své vnučce s fyzickou přípravou, při závodech je hlavně velkým fanouškem. „Čekal jsem, že ta čtvrteční finálová jízda bude zajímavější, trochu mě překvapilo, že přijela do cíle sama,“ usmíval se.
„Pochopitelně jsem to Ester moc přál. Když vidím, s jakým zaujetím trénuje, jak poctivě k tomu přistupuje a přidává si na úkor osobního času, tak myslím, že si ten titul zasloužila,“ vyprávěl Klapáč. „Výsledky měla, už to muselo přijít. Jsem rád, že to přišlo zrovna na mistrovství světa,“ líčil.
Po vítězství Ledecké v Klapáčovi ožily vzpomínky na rok 1972 a slavné hokejové tažení šampionátem v Praze. „To víte, že jsem si vzpomněl. Byla to krásná doba, pracovali jsme jako tým a v Praze tím národ po okupaci hrozně žil. Když si vzpomenu, jak všichni zpívali hymnu a byla tam i moje dcera, byl to úžasný zážitek,“ vzpomíná.
