Hlavní obsah

Sudová: Závod ve Špindlu byla dobrá psychická příprava

Jak odolávat velkému psychickému tlaku si v sobotu při závodu Světového poháru akrobatických lyžařů ve Špindlerově Mlýně vyzkoušela boulařka Nikola Sudová. Chyba při skoku ji vytlačila na nepopulární čtvrté místo. "Nemůžu říct, že bych byla úplně nespokojená," říká česká olympijská naděje v rozhovoru pro Právo.

Článek

Čtvrté místo je mezi sportovci snad nejméně populární. Štve vás? Spokojenější bych samozřejmě byla na stupních vítězů, ale nemůžu říct, že bych byla úplně nespokojená. Nový skok jsem skočila i jsem ho jakžtakž ustála.

Stoprocentně zvládnutý ale nebyl. Chtěla jsem si ho vyzkoušet z plné rychlosti pod psychickým tlakem, protože ho nemám ještě úplně vyskákaný. Doufám, že za týden už to bude lepší.

Co tomu skoku v sobotu chybělo? Málo jsem zabrala, pokrčila jsem ruce a přestalo mi to točit. Skok byl nedotočený, takže jsem musela pod můstkem udělat ještě oblouček.

Váhala jste, jestli ho vůbec zařadit? Ne. V tréninku jsem ho dvakrát ustála, neměla jsem s ním problém, akorát ve finále se nepovedl.

Příště si ho v závodě skočíte až na olympiádě... Byla to tady dobrá psychická příprava. Teď bude aspoň chvíli času na trénink, protože jsme pořád závodili a přejížděli mezi jednotlivými dějišti Světového poháru. Dva dny se budu věnovat tomu skoku a snad to bude vidět.

Celkově byla kombinace vašich skoků neobvyklá... Já nebyla schopná na tomto můstku skočit svoji helikoptéru, tak jsem zůstala u salta.

Navíc jste svůj nový skok, D Spin X, skočila už na horním můstku. Skákala jsem ho spíš dole, ale tady by to bylo na spodním můstku dost namáhavé, tam bych se nestihla na ten skok připravit. Nemám ho tak vyskákaný, abych ho mohla skočit na každém můstku.

V sobotu do Krkonoš vtrhla vánice, jak moc vám jízdu komplikovala? Neřekla bych, že mi sníh vadil. Ale samozřejmě to bylo něco jiného, protože tři dny předtím jsme trénovali na sluníčku a na ledové trati. Teď napadl sníh, trať změkla a byla horší viditelnost, ale také o tom ten sport je, že trať vypadá pokaždé jinak.

Jak se v takové vánici orientujete? Těžko, ale jde to. Všude je bílo, proto se na zem dávají větvičky, aby člověk aspoň trochu věděl, kde je dole.

Byla jste v domácím prostředí nervóznější? Snažila jsem se navodit takovou atmosféru, abych byla co nejvíc nervózní. Ale ono to moc nejde, lidi hezky fandili, slyšela jsem je na startu.

Jak se taková atmosféra navozuje? Člověk se snaží si vsugerovat, že to je strašně důležitý závod.

Do finále jste jela díky povedené kvalifikaci až jako předposlední. Na startu jste se nenervovala? Já naštěstí nejsem typ, který by se moc nervoval. Ale je pravda, že čím kratší dobu jsem na startu, tím jsem radši.

Reklama