Samková si vyčítala botu. Teď chce makat, až bude mít ruce jako Schwarzenegger

Už počtvrté? Ty jo, já myslela, že teprve potřetí… První dvě byly hrozný úspěch, tady jsem to prostě zbytečně rvala v té měkké klopence. Formu jsem měla super, i v trénincích mi to jezdilo dobře. Ale zase jsem posbírala další zkušenosti.

Mám na mysli hlavně zkušenosti v rozjížďkách i obecně ve stabilitě, abych nedělala takové boty. Je mi pořád třiadvacet, Lindsey Jacobelisové je přes třicet, ta už nemá na sbírání zkušeností nárok. (úsměv) Jsme čím dál tím vyrovnanější, ukázal se i ten fyzický handicap, kdy jsem vloni nestihla tolik fyzického tréninku. Takže na sobě budu muset víc makat.

U mě je to hlavně o fyzičce. Samozřejmě záleží i na drobných dodělávkách v technice, na morálu, kdy se člověk občas bojí. Ale bylo vidět, jak Nelly (Moenneová Loccozová) má vždycky dobré starty. Budu víc běhat a posilovat, až budu mít ruce jako Schwarzenegger.

V téhle sezóně to byl rozdíl. Na všech svěťácích byly tratě mnohem menší, letos se to tak sešlo. Nechápu, že tu Lindsey zase vyhrála, to je neskutečné (získala páté zlato z MS - pozn. red.).

Tam jsou velké tratě. Už start je vysoký a jsou tam velké skoky.

Vždycky si říkám, že si ty pády aspoň vyberu, když se mi to stalo v Montafonu nebo ve Feldbergu, řekla jsem si, že to je pořád jenom svěťák… On se svět nezboří.

Samozřejmě jsem ráda, ale takhle jsem to vůbec nevnímala. Neříkala jsem si, že to hlavně musím přežít. Ke zraněním docházelo dost na tom skoku do kopečka, tam jsem spadla jen jednou.