Článek
„Samozřejmě bych měla velkou radost, ale snažím se to neřešit a moc nepočítám, že bych na olympiádu jela,“ tvrdí Capová, která už startovala na dvou světových šampionátech.
Úvod letošního roku ji zastihl v parádní formě. „Životní? Dá se říct, že zatím ano. Jsem dobře nastavená v hlavě, i technika se posunula," pochvaluje si. Silnou psychiku prokázala právě v Kranjské Goře po premiérovém postupu do druhého kola.
Místo aby druhou jízdu pojala na jistotu, aby si zapsala aspoň nějaké body do SP, pustila se do lesa branek s vervou a zajela devátý nejlepší čas ze všech!
„Já si po prvním kole přepnula mobil do režimu letadla, abych nevnímala, co kdo píše, a nikdo mi neradil, že mám hlavně dojet na body. Já věděla, že trať bude v dobrém stavu, tak je třeba toho využít a riskovat. A když vypadnu, nedá se nic dělat, hlavně abych byla spokojená s jízdou,“ popisovala přístup, který ji vynesl do druhé desítky.
Táta zůstal doma
Právě ve slalomu se nejvíce daří prosazovat Češkám a Slovenkám v konkurenci zámořských či alpských lyžařek, ať už to byla Šárka Strachová, Veronika Zuzulová, či Petra Vlhová. „Člověk vidí, že když na sobě pracuje, může se někam posunout,“ líčí Capová, které k úplné elitě ale ještě pořád kus cesty chybí. „Musím se víc vyjezdit, zlepšit kondici, asi všechno,“ ví.
Capovou přivedli k lyžování v Beskydech rodiče, tatínek zůstává šéfem týmu i sponzorem dodnes. „Zařizuje všechno kolem, od peněz po trenéry. Bez pomoci rodiny se dá možná jezdit mezi dětmi, pak už ne,“ tvrdí Capová, které s tréninkem pomáhá i bratr Daniel a jako fyzioterapeutka sestra Lucie.
Tatínek přitom životní závod Capové neviděl. „Náš pes měl zdravotní potíže, tak pomáhal mamce. Ale hned volal a měl velkou radost,“ ujišťuje slalomářka.
