Šimončík zaskočil legendu Primorace, Korbel i obě ženy ve dvouhrách končí

Šimončík získal skalp hráče, který si už ze Soulu 1988 vezl olympijské stříbro, ale ještě před pěti lety bral bronz z dvouhry na ME. „Od začátku měl problém s mým servisem, zřejmě se mi povedlo ho svou atypickou hrou zaskočit. Hodně mi pomohly předzápasové konzultace s Petrem Korbelem, byl jsem i díky tomu na Primorace dobře připraven a vymyšlená taktika zafungovala,“ líčil Šimončík, který je přitom v kontinentálním žebříčku o 44 míst níž než patnáctý Evropan Primorac.

„Možná neměl svůj den a mně za stolem ani nedocházelo, o co vlastně jde a jakou legendu mám proti sobě. Bylo ale dobře, že jsem důležitost zápasu tolik nevnímal. Kdybych se tím nervoval, těžko bych vyhrál,“ uvažoval 30letý Šimončík, jenž pochází z Vrbna pod Pradědem a stolní tenis se učil hrál ve Frýdku-Místku. „V hledišti byli známí i kamarádi, hodně mně jejich povzbuzování pomáhalo,“ přiznával. Ještě v pátek večer bude Šimončíkovým soupeřem v boji o čtvrtfinále Francouz Mattenet.

„Musím si dát pořádnou rehabilitaci, chvíli se i natáhnout, abych byl na večer dobře připraven. Postaví se proti mě asi největší francouzský talent. Před pěti lety jsem ho sice porazil, jenže to byl ještě junior. Od té doby hodně herně vyrostl a v žebříčku teď figuruje přede mnou. Hlavně umí perfektně bekhendem doplnit útočný projev, bude to s ním asi velká dřina. Předem ale nic nevzdávám,“ vyprávěl český reprezentant.

Nestárnoucí Petr Korbel potkal ve 3. kole jen o rok mladšího Rakušana Schlagera. „77 let za stolem, to je docela síla. Mám proti němu aktivní bilanci, což on jistě nosí v hlavě a taky jsem ze začátku byl lepší. Vedl jsem 2:1 na sety, jenže začátek čtvrtého mi utekl a soupeř pak předvedl pár fantastických balónů, i když jsem mu jen hrál do forhendu, kde by měl být slabinu,“ líčil Korbel.

V páté sadě si český reprezentant vyžádal pětiminutové ošetření. „Začal jsem cítit rameno, tahal mě sval a trochu mě to limitovalo při dotažení úderu, ale nemohu tvrdit, že bych to kvůli té ruce prohrál. Velký dík patří lidem, kteří skvěle fandili a snažili se mě hodně pomoct,“ mínil Korbel, ale měl drobné výtky ke Schlagerově servisu. „V koncovkách podával tak, že zakrýval míček a to pravidla nedovolují. Sudí mu to ale tolerovali, takže není divu, že to zkoušel,“ prohlásil.

Pro ženy bylo 3. kolo ve dvouhře konečnou, Renáta Štrbíková přitom ale svedla ohromný boj s 21letou rodačkou z Číny v tureckém dresu Hu Melekovou. „Hrát s desátou hráčkou Evropy je ohromně těžké, předvádí doslova tempo pinec a má ohromně pestré údery. Dlouho mně trpělivá hra na ní byla k ničemu. Za stavu 1:3 na sety jsem v pátém prohrávala už 2:9 a začala tam střílet i nesmysly, které ale spadly na stůl. Povedlo se mi tak odvrátit i několik mečbolů. Nakonec došlo až na rozhodující sedmý set, v něm však byla soupeřka o ten kousek lepší,“ líčila Štrbíková.

Hráčku asijského původu, už 47letou Ni Sia Lien z Lucemburska, potkala ve 3. kole také Iveta Vacenovská. „Absolutně mi její styl nesedí, ale nechtěla jsem tím předem stresovat. Každý se dá porazit, když se dodrží celou dobu taktika. Pro mne to ale bylo v této chvíli až nemožné, stoprocentně to fungovalo vlastně jen v prvním. Nemohu tvrdit, že by mě nějaký z těch dalších čtyř prohraných setů mrzel, udělala jsem tam ale lehké chyby a vinou různých falší vyházela balónky ven,“ hodnotila Vacenovská zápas s nejstarší hráčkou celého šampionátu. Ni Sia Lien byla soupeřkou ještě legendární Hrachové.