Článek
Při soustředění v Praze jste točily upoutávku na poslední přípravu proti hvězdnému týmu USA, která se hraje 23. září. Věříte v aspoň trochu podobnou atmosféru?
Bylo by to hezké, ta atmosféra na Letné byla super. V jednu chvíli jsem si říkala, že by bylo krásné, kdyby na nás někdy přišlo 17 tisíc lidí. To asi nikdy nezažijeme, i když sen je to pěkný. Fotbal jsme si ale užily a snad jsme klukům přinesly i trochu štěstí.
Trenér Blažek nazval souboj s Američankami bonbónkem na závěr přípravy.
Pořád je to příprava, ale samozřejmě před plnou tribunou by se nám hrálo lépe. Málokdo z nás se s nimi fyzicky může rovnat. Asi to není zápas, v němž bychom měly nabírat sebevědomí.
Ale v dosavadní přípravě jste ho mohly nabrat dost. Sedm výher, jediná prohra…
Na druhou stranu z toho nesmíme létat ve vzduchu, nic to neznamená. Ty nejdůležitější zápasy přijdou na mistrovství světa, maximálně psychicky budeme o něco výš.
Musela jste z vaší pozice kapitánky tlumit euforii v relativně mladém týmu?
Myslím, že tu nikdo nelítá. Příští týden jedeme do Srbska a může se stát, že oba zápasy prohrajeme. Srbky budou chtít doma vyhrát a hrají tak tvrdě, že to někdy už moc s basketem nesouvisí.
Změnilo se pro vás něco tím, že vás trenér Blažek jmenoval kapitánkou?
Trenérovi jsem řekla, že to ráda přijmu, ale nebudu typická kapitánka jako Hanka Horáková. Takovou osobností jsem se nenarodila a nikdy nebudu. Nejsem takový hecíř a hráč do šatny.
Vloni jste si vybrala reprezentační pauzu. Jste teď o to nabuzenější?
Já se cítila hlavně fyzicky špatně, už po olympiádě jsem byla hodně unavená. V tom mi to hodně pomohlo, už před sezónou mi lidi říkali, že vypadám odpočatěji.
