Článek
Jak vás z pozice klubového šéfa těší suverénní vstup do sezóny?
Skvěle si to užívám (úsměv). Včetně Českého poháru jsme ještě neprohráli, a proto musím být spokojen. Volejbal vidím z druhé strany, než jsem byl zvyklý jako hráč. Na funkci, jestli mi říkají prezident, nebo předseda, si nehrajeme. Hlavně se s manažerem Merunou staráme o karlovarský volejbal. Dávat dohromady nový klub je těžké.
V čem především?
Je třeba vybrat správné hráče a sehnat na to peníze. A pak přesvědčit lidi z dané oblasti, že to může fungovat.
Jaký přestup hráčů do Varů byl nejpovedenější?
Zatímco ostatní celky doplňovali kádr o dva až tři kluky, já jich kupoval dvanáct, bez sebe tedy jedenáct hráčů. Byla to hrozná dřina i riziko. Co se týče cizinců, chtěl jsem dva nebo tři a nakonec mám čtyři. Perfektně se mi třeba osvědčil příchod univerzála Mihajloviče ze Slovinska. Poláka Szczerbaniuka a Rojase z Venezuely jsem znal a věděl jsem, do čeho jdu. S trenérem Bromem jsme prostudovali hodně materiálů ohledně posil a prozatím nám to vychází.
Neláká vás si také zahrát v extralize za Karlovarsko?
Ale ano. Abych mohl hrát na úrovni, jako jsem byl zvyklý třeba v Českých Budějovicích, musel bych často a pořádně trénovat. Nestíhám to, když chci dělat manažerskou práci. Je to opravdu hodně náročné. Nezdá se to, ale je.
Kdy jste se tedy naposledy objevil v hráčském dresu na palubovce?
Letos na jaře jsem nastupoval za Příbram v extralize. Za Karlovarsko jsem pak odehrál dva přípravné zápasy. Soutěžní utkání ještě ne, to bych si s ohledem na chybějící tréninky nedovolil. Kluci ale hrají dobře, tým šlape, a jak jsem už uvedl, jsem po této stránce spokojen.
Znamená to, že jste ukončil aktivní kariéru?
Nikdy neříkej nikdy. Už jsem jednou deklaroval, že končím a změnilo se to (úsměv).
Vzhledem k impozantnímu počínání Karlovarska v extralize vás už mnozí fanoušci vidí ve finále.
Sezóna bude ještě dlouhá a připomenu obligátní hlášku, že rozhodovat se bude až v play off. Takže si stanovíme postupné cíle.
