Hlavní obsah

Ginzburg: Česko je báječné místo k životu

Praha

Žije v Česku devět let a říká, že tu našel druhý domov. Izraelský basketbalový trenér Ronen Ginzburg je podepsaný pod největším úspěchem mužské reprezentace od rozpadu Československa. V Lille ji přivedl k 7. místu na ME i do olympijské kvalifikace.

Foto: Benoit Tessier, Reuters

Trenér české basketbalové reprezentace Ronen Ginzburg během čtvrtfinále ME se Srbskem.

Článek

„Jsem opravdu šťastný, že se povedlo dostat český basket tak vysoko. Všichni jsou teď překvapení, ale já celé dva roky viděl jasný smysl práce a přesvědčoval jsem o něm i všechny kolem sebe. Každý tomu hodně obětoval, abychom vrátili týmu respekt i hrdost, a teď jsme společně odměněni," tvrdí Ginzburg a postup do olympijské kvalifikace může brát jako dárek k sobotním 52. narozeninám.

Když národní mužstvo loni v únoru přebíral, měl bohatou trenérskou zkušenost nejen z Nymburka, kam se od nové sezóny zase vrací, ale i jako asistent u polské reprezentace. Při inaugurační řeči mluvil o povinnosti dostat Česko na šampionát a zamotat se do hry o Rio. Málokdo ho bral vážně, pro 49. zemi světového žebříčku to znělo jako utopie. „Vím, že se mi všichni smáli," říká Ginzburg, jenž ale znal potenciál hráčů a sázel na jejich i své schopnosti.

„Věřil jsem, hlavně proto jsem tu práci vzal. Od začátku na všech lidech okolo sebe vidím hodně vůle dělat maximum pro zlepšení a úspěch," dodává a cení si letošních pěti vítězných zápasů, což je víc, než dosáhli Češi na třech předchozích ME dohromady. „Navíc se naše hra líbila. Dostal jsem z různých koutů jen pozitivní ohlasy," těší Ginzburga.

Jako cizinec si nepřipadal

Na rovinu říká, že si jako cizinec u národního týmu nepřipadal. „Jsem tady už tak dlouho, že Česko beru jako srdeční záležitost. Podle mě je báječným místem k životu, aniž to tady spoustě lidí dochází. Ale to tak bývá, že když žijete v nějaké zemi, tak nevnímáte, jak je skvělá. Já přišel zvenčí a uvědomuju si to každý den," uvažuje Ginzburg, který si podle ČTK rychle zvykl i na odlišnou mentalitu. „V Izraeli se žije, jako by to byl poslední den v životě. Hodně radosti a nadšení. V Česku se mi lidé zdají klidnější, možná i uzavřenější," přemítá.

Často sem zve přátele na návštěvu. „Milují Prahu, lákám je sem na pivo, i když já preferuju vodku," prozrazuje. Problém má ale i po letech stále s češtinou. „Když poslouchám, tak zachytím smysl debaty, ale nemluvím. Někdy je i taktické tvářit se, že nerozumím," přiznává ve vysílání Radiožurnálu Ginzburg.

Příčinu letošního úspěchu vidí jasně. „Oporám pomohla zkušenost z minulého ME, už nejeli jako někam na Mars, ale tušili, co je čeká. Věřím, že letošní výsledek není výjimkou, ale spíš nastolením nějakého trendu výkonnosti," míní Ginzburg a radost mu dělá i to, že kromě účasti v olympijské kvalifikaci si Češi zajistili start i na příštím ME. „To je možná ještě důležitější než ta šance zahrát si o Rio. Můžeme se v klidu chystat na rok 2017," libuje si.

Cizinci u české reprezentace Průkopníkem byl volejbal, u mužské reprezentace se jako trenéři objevili Argentinec Velasco, Slovák Prieložný, Francouz Tillie i Nizozemec Bernard. Ženy dodnes vede Ital Parisi. U házenkářů působil Slovák Lipták, basketbal to zkusil až s Izraelcem Ginzburgem.

Reklama

Související témata: