Článek
Je potlesk fanoušků ve stoje náplastí na smutek?
Abych byla upřímná, v tuhle chvíli moc ne. Je to hrozně čerstvé. Ta koncovka už nebyla o dobrém či špatném výkonu, ale spíš o štěstí. Bohužel to nevyšlo, co na to říct…
Jaký to byl z vašeho pohledu zápas? Rozjížděly jste se pomaleji…
Byl naprosto vyrovnaný, ale hrály jsme hůř, než jsme mohly. Mohlo to skončit třeba 6:3 úplně v klidu. Ale byly jsme ze začátku nervózní a ke konci měly co dělat, abychom ztrátu dohnaly.
Podobně jako v zápase ve skupině jste doplatily na neproměňování šancí?
Přesně tak, první dvě třetiny zápasu byly jako přes kopírák toho ve skupině. Zase jsme strašně moc šancí neproměňovaly. Kdybychom dávaly góly od začátku, byl by klid a mohly jsme vyhrát.
Před zápasem jste si kladly na srdce, že nesmíte nechat střílet kanonýrku Silvanu Nötzliovou. A ona vám dá vítězný gól…
Už nevím, jak jinak to říct. Řekly jsme si, že Silvana nesmí střílet. Ještě když byla ta standardka, snažila jsem se na holky zařvat, že bude střílet ona, ale bylo to k ničemu.
Na pohled jste hrály lépe než před dvěma lety ve Švýcarsku, ale tam jste bronz získaly.
Rozhodně souhlasím, že jsme teď lepší tým. Ale ostatní se také zlepšují. Chtěly jsme ten bronz vyhrát florbalově a tehdy jsme ho urvaly nevím čím, spíš štěstím a bojovností. Ale Švýcarky nám to vrátily i s úroky.
Jak budete na mistrovství světa před domácím publikem vzpomínat?
Nebudeme rády vzpomínat na výsledek, ale na ty lidi ano, byli neuvěřitelní. Myslím, že to už nikdo z nás to nezažije.
Jaký má podle vás tento tým budoucnost, již pod novými trenéry?
Z tohohle týmu skončí tak tři čtyři lidi, ale jádro by mohlo zůstat stejné, protože holky jsou perspektivní a pořád ještě dost mladé na to, aby hrály klidně dalších šest let.
