Článek
Vítěz zaostal téměř sedm hodin za rekordním časem, hlavně proto, že podmínky v závěrečné části závodu byly extrémně těžké. V ledovém větru a teplotě 16 stupňů pod bodem mrazem museli mašeři dělat delší přestávky, než měli původně v plánu. Více než 20 účastníků muselo vzdát a jeden pes zemřel.
Mackay letos v únoru vyhrál podobný vytrvalostní závod, 1000 mil na Yukonu, a vyvrátil tak tvrzení, že nikdo nedokáže triumfovat v obou podnicích v jedné sezoně, protože psi potřebují víc času na regeneraci. Třináct z jeho šestnácti psů absolvovalo oba závody, mezi nimiž bylo jen dvanáct dnů odpočinku. Během jednoho měsíce tak psi urazili 3400 kilometrů, což je pro srovnání vzdálenost z Prahy do Barcelony a zpět.
Šestatřicetiletý vítěz pochází z mašerské rodiny. Jeho otec Dick v roce 1978 vyhrál šestý ročník Iditarodu a strýc Rick byl na stejné trati nejrychlejší o pět let později. Oba jeli s číslem třináct a Lance Mackay si ho pro letošní závod vybral také. Dokonce se kvůli tomu přihlásil vůbec jako první, aby mu šťastnou třináctku nikdo nevyfoukl.
"Psí spřežení jsou náš životní styl. Pro tenhle závod dýchám, jím a spím už od dětství. Jsem rád, že táta byl mašer a ne právník," prohlásil vítěz v cíli. Na slavnostním večeru v sobotu v Nome dostane 69 tisíc dolarů, tedy téměř 1,5 milionu korun, a k tomu dodávku. Ta mu udělá obzvlášť radost, protože na start do Anchorage dorazil čtrnáct let starým autem, které si koupil v bazaru, když mu jeho vůz vypověděl službu.
"Poslední opravdový závod na zeměkouli" jel Mackay letos už pošesté a nezlomná vůle se mu hodila i v běžném životě. V roce 2001 u něj totiž lékaři zjistili rakovinu hltanu, nařídili mu radioaktivní léčbu a do hltanu zavedli trubici. I s ní se v roce 2002 postavil na start v Anchorage, ale tehdy musel vzdát. Dnes je už zcela zdráv.
