Rubriky:

Ostatní

Svoboda jel pro stříbro do pětibojařské Mekky

3. června 2008 12:00 - PRAHA

Horko, vyteklý bazén ani smečka soupeřů českého moderního pětibojaře nezviklaly. Třiadvacetiletý David Svoboda si v neděli v Budapešti doběhl pro první velkou medaili mezi dospělými. Po stříbru z mistrovství světa je z něj rázem česká naděje pro olympiádu v Pekingu.

„Moc jsem neslavil, v úterý mě čeká štafeta. Padly jen dvě skleničky šampáňa. Ale nemohl jsem usnout, pořád jsem si v hlavě ten závod přehrával,“ vykládal den po životním úspěchu. Před závěrečnou pětibojařskou disciplínou – tříkilometrovým během – věděl, že nemá nic jistého. „Bylo tam sedm lidí, co měli na medaili.“ Místo nervozity a svírání v žaludku ale Svoboda předvedl jeden z nejlepších běžeckých výkonů kariéry. „Byl jsem úplně klidný. Věděl jsem, že musím makat naplno a zase naplno a pak se něco může urodit.“

Zlato bylo vysoko

Zlatá medaile už ale pro Svobodu visela příliš vysoko. „Rus Frolov běhá tři kilometry o dvacet vteřin líp než já a navíc měl 15 sekund náskok, to už vážně nešlo,“ prohlásil český pětibojař, který před třemi měsíci na armádním šampionátu v Praze vytvořil výkonem 5869 bodů neoficiální světový rekord. „Kdyby se jednou všechno sešlo ideálně, tak by ta šestitisícovka mohla třeba padnout,“ zasnil se. „Uvidíme.“

Stříbro ze světového šampionátu těší Svobodu o to víc, že je získal v Budapešti – Mekce moderního pětiboje. „V Maďarsku je to vážně jedinečné. Je tu publikum, které se o pětiboj zajímá a navíc mu i rozumí.“ I organizace je podle Svobody špičková. Maďarské pořadatele nerozhodilo, ani když z prasklého bazénu vytekla voda a závodníci museli nejdřív absolvovat parkur. „Nevím, co by se v takové chvíli dělo jinde, ale oni tenhle nedostatek v klidu zahladili. Mně osobně to prohození disciplín vůbec nevadilo.“

Vedro nevnímal

Ani teplotami nad 30 stupňů se Svoboda nenervoval. „Při závodě to nevnímám. Přitom když mám pak druhý den volno a je stejný pařák, říkám si, jak v tom lidi můžou sportovat,“ usmíval se Svoboda. Dva měsíce před olympiádou v Pekingu na sebe upletl bič. „Cítím se jako favorit, ale momentálně tyhle věci neřeším.“ Na Čínu má příjemné vzpomínky.

Závodil tu jednou a v roce 2006 se hned stal juniorským mistrem světa. „Když se mi tam napoprvé dařilo, tak proč ne znova?“ Strašák velkého znečištění ovzduší v době olympiády si nepřipouští. „Budu tam jen pár dnů. Když tak mi bude blbě, no. Kolikrát po tréninku mi bývá špatně několik dnů. To pro olympiádu klidně obětuju.“

Z Číny se ale poslední dobou valí jedna katastrofická zpráva za druhou: masivní zemětřesení, předtím nepokoje v Tibetu. „Bylo jasné, už když Peking dostal olympiádu přidělenou, že to neproběhne v klidu.“ Na Hry už je ovšem natěšený. Teď jen udržet formu. Jak? „Když vydrží zdraví, tak to bude brnkačka,“ vyslal Svoboda svůj olympijský vzkaz.

Marek Burkert, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní