Článek
Podruhé jste v nové sezóně na třech kilometrech prohrála v pátek s Němkou Beckertovou. Mrzí vás to?Není důvod. Olympiáda se blíží a soupeřky se budou zlepšovat. Druhé místo beru, protože to bylo jen o tři setiny sekundy a čas je i vzhledem k výkonům ostatních soupeřek velmi dobrý. Počítám s tím, že na olympiádě konkurence výrazně vzroste na pět šest závodnic s reálnou šancí na medaili. Myslím si, že by ani nebylo dobře, kdybych já nebo Stephanie byla suverénní. Každý závod mi přináší i zkušenosti a tohle byla jedna z nich.
O prvenství jste přišla až za poslední zatáčkou. Jak k tomu došlo?Závod jsem rozjela dobře a vedla. V poslední zatáčce jsem se podívala vedle sebe a uviděla Beckertovou. Nepočítala jsem s tím, že mě dojede. Bylo to jen mrknutí oka, ale už nebyla šance ji předjet.
V čem je Beckertová lepší než vy?Ono se nedá říct, že by byla vyloženě lepší, i když mě dvakrát porazila. Jezdí hodně takticky, v závěsu za soupeřkou, a v posledním kole útočí. Buď její nástup zachytíte a odrazíte nebo ne. Hodně se zlepšuje a zajíždí si jeden osobní rekord za ruhým.
Trenér Novák se zlobil sám na sebe, že na vás nezakřičel...V tom není problém. Nestalo se nic hrozného. Důležitý je dobrý čas, ten odstup je víc než minimální. Světový pohár bereme stále jako přípravu na olympiádu.
Deváté místo na sobotní patnáctistovce vás také uspokojilo?Čekala jsem to dokonce horší, po třech kilometrech jsem toho měla dost a podobně nebo ještě hůř na tom byly i další soupeřky, které v pátek jely dlouhou trať. Sobotní závod jsem rozjela špatně. Škobrtla jsem krátce po startu. Než jsem si srovnala v hlavě, jestli už mám přešlapovat nebo ne, málem jsem ležela. Čas sice není nic moc, ale odstup je minimální. Trenér mi řekl, ať dám v prvním kole ruce za záda a jedu, v posledním se mi ušetřené síly hodily.
Co říkáte výkonům Karolíny Erbanové na patnáctistovce?Jela fantasticky! Škoda toho pádu, protože čas by byl ještě výrazně lepší. V cíli už jí došly síly, proto upadla. Mám velkou radost, že v Novis Teamu jsme dvě závodnice, které budou startovat na olympiádě. Naše vztahy jsou perfektní a úspěch jednoho je úspěchem celého týmu. A že mi Karolína vzala český rekord na pětistovku mi nevadí, naopak, čím bude rychlejší, tím lépe i pro mne. Pro obě to je velká motivace.Na kratších tratích má velké předpoklady posunout české rekordy blíž k těm světovým.
Prý jste se dlouho prala s aklimatizací a nachlazením, v telefonu je slyšet, že kašlete...Aklimatizace mi trvala déle. Někdy se mi chtělo spát moc brzy, jindy zase vůbec. Už se ale cítím dobře. A ten kašel mám vždycky bezprostředně po závodě. Z ledu mě pálí dýchací trubice. S tím ale mají problém i ostatní závodnice.
Kdy odlétáte do Salt Lake City?Už v pondělí v poledne.
Jak jste spokojená s dosavadním průběhem Světového poháru?Určitě jsem spokojená. Vedu sice jen o deset bodů, ale pořád sahám po čtvrtém celkovém vítězství v řadě. Na prvním místě v této sezóně je ale olympiáda a té vše podřizujeme.
Můžete srovnat tři zámořské dráhy, konkrétně Calgary, Salt Lake City a olympijskou ve Vancouveru?Ty první dvě jsou si hodně podobné a také jsou velice rychlé. Rozdíl je jen v tom, že Salt Lake City je o tři sta metrů výš, než Calgary. Naopak Vancouver je hodně nízko u moře a bude záležet, jaký tam udělají na olympiádu led. V každém případě je z těch tří drah nejpomalejší.
Myslíte teď víc na nadcházející pátý závod Světového poháru v Salt Lake City nebo jste už myšlenkami doma a u vánočního stromku?Kdepak, samozřejmě se připravím co nejlépe na závod v USA. Hned po něm se vracíme, pak budu myslet na Vánoce. Program byl hodně nahuštěný, takže se po víc než dvou měsících na závodech už těším se domů.
Prozradíte, na co nejvíc?Na rodinu a českou kuchyni. Ta mi také hrozně chybí.
Stihnete nakoupit dárky?To bude na poslední chvíli. Když někde vidím něco, o čem si myslím, že bych tím udělala někomu z blízkých radost, koupím to. Tedy pokud vím, že na to najdu místo v kufru. Určitě ale každému něco pod stromeček dám.
