Článek
Po půl roce jste se vrátila z Ameriky. Na koho jste se nejvíc těšila?
Samozřejmě na svoje nejbližší. Můj táta a trenér Petr Kůrka přiletěl před Vánoci z Austrálie. Maminka Šárka ještě dřív, protože pomáhala sestře Aleně, které se narodilo druhé dítě. Teď jsme zase všichni spolu.
Těšila jste se i na plzeňské točené pivo?
To hlavně manžel Matt, ten jako malý kluk. Máme v Plzni svůj oblíbený pub, kam chodíme. Já jsme se těšila na sýr Lučina, české rohlíky a sušenky BeBe, pivo bylo až na čtvrtém místě.
Co všechno vás doma čeká?
Budeme tu do konce ledna. Už příští týden střílíme Velkou cenu Plzně ve vzduchovce a koncem ledna velké mezinárodní závody v Mnichově. Na ty se hlavně soustředím. Mezi tím budu především trénovat fyzičku a střelbu. I když jsem začala s přípravou už loni na podzim, nemohla jsem jí dát tolik, kolik by bylo třeba. Technicky jsem na tom dobře, hlava je střelecky také v pořádku, ale chybí fyzička a praxe.
Jak jste se s manželem dělili o trénink a hlídání dcery Julie?
Není to jednoduché, ale my jsme si předem vše naplánovali, což bylo dobré. Jeden z nás trénoval dopoledne a odpoledne vzal Julinku ven na běhání. Máme i speciální kočárek, s nímž se dá běhat v zimě i na lyžích, protože má přidělané lyžičky. Matt běhá denně, já tak čtyřikrát do týdne. V našem domku v Grand Rapids v Minnesotě máme upravenou místnost, kde se dá vzduchovka trénovat. Pracujeme také na zprovoznění malorážkové střelnice.
Na závodech jste se také střídali o hlídání?
Tam to nešlo. Do Colorada jsme jezdili už předem, abychom si stihli i zatrénovat. Hlídala nám americká babička. Pro mne je cenné, že mohu střílet závody s reprezentací USA. Je to lepší, než trénovat sám a sám. Příjemně mne překvapily výsledky, vždyť v prosinci jsem vyrovnala i světový rekord 400 bodů. Střílet jsem nezapomněla. V Evropě bude hlídat moje maminka, která nám pomůže i při závodech v Austrálii a pak i v USA. Pro nás je velmi cenné, že díky podpoře našeho střeleckého svazu, sponzora Wüstenrot a ministerstva vnitra máme prostředky na to, aby s námi mohly jezdit na závody i babičky. Tu česko-australskou čeká hlídání teď a z Austrálie si ji v květnu přivezu do Ameriky.
V prosinci jste zvládla tři závody v řadě. To jste toho měla asi plné zuby...
Hlavně po tom třetím. Ale jinak to bylo dobré. Před druhým závodem, kdy jsem vyrovnala světový rekord, jsem prožila mírně dramatickou situaci.
Co se stalo?
Cestou na střelnici v autě jsem se střetla s jiným vozem. Američani, stejně jako Češi, jsou překvapení, že v zimě napadne sníh. Ten pán to prostě neubrzdil. Ale srovnal se vedle mne, auta se jen dotkla a klouzala dál z kopce. Nic se nestalo, ale museli jsme si vyměnit údaje a informace. Přijela jsem na střelnici na poslední chvíli a byl z toho vyrovnaný světový rekord.
Zmínila jste Austrálii, ta se vám také vejde do programu?
Na konci ledna letíme do USA, kde máme další závody a pak do Austrálie, kde trénuje můj táta. Tam se budeme připravovat a střílet Světový pohár v Sydney. Z Austrálie se znovu vrátíme do Ameriky, kde Matta čeká závod Světového poháru ve Fort Benningu. Ten já vynechám. V červnu přiletíme zase do Evropy a odstřílíme Světový pohár v Bělehradu. Vrcholem bude červencové mistrovství světa v Mnichově. Tam by měla vrcholit moje forma. Už totiž půjde také o účastnická místo pro olympijský Londýn.
Budete střílet i malorážku?
Letos asi ne, i když jsem v ní získala v Pekingu stříbro. Pro mne je základním kamenem vzduchová puška, té se věnuji na sto procent, teď nechci dělat dvě disciplíny jen na padesát.
Trénujete jen s manželem, s tátou a trenéry v Čechách jste v kontaktu?
Už jsem dost zkušená a vím, co potřebuji. Navíc přípravu konzultuji jak s klubovým trenérem Milanem Bakešem v Plzni, tak i se státním trenérem Vladislavem Šaňákem, který je v Praze. Samozřejmě jsem v kontaktu i s tátou, který vede australskou reprezentaci. Právě na přípravě v Austrálii budeme hodně spolupracovat. On mi určitě řekne, že dělám všechno špatně (smích). Táta mě zná dokonale a může si všimnout chyb, které třeba nepostřehnu.
Snáší tohle cestování dcera Julie dobře?
Ta je v pohodě. První Vánoce strávila s prarodiči v Americe. Dostala asi čtyřicet dárků od rodičů, prarodičů, strýčků a tetiček... My už toho moc nedostali. Velikou radost měla ze svého prvního plyšového medvídka. První narozeniny v dubnu stráví pro změnu s prarodiči v Austrálii.
Jak s Julií komunikujete, mluvíte na ni česky nebo anglicky?
Já česky a rozumí. Matt anglicky. Děláme to citlivě, aby chápala v obou jazycích, což je přesně náš cíl. Manžel se také zdokonaluje v češtině.
Jste velmi populární sportovní pár olympijských vítězů. Váš příběh byl hitem olympiády v Pekingu. Cítíte stále tuto popularitu?
Jak kde. V Česku se o nás ví. V Americe jsme tak říkající nejpopulárnější z malých sportů. Matt je reprezentant USA, já střílím za Česko, máme mimino. To je příběh, což mají Američané rádi a i teď se o nás občas píše. Byli jsme dokonce v televizní show na NBC. Ale v Číně, tam to je něco jiného... My jsme hokejový národ, Číňané střelecký. Tam jsem něco jako tady Jágr... Když v Číně loni v listopadu Matt střílel finále Světového poháru, byl středem pozornosti. Dokonce nám chodí pořád i dopisy z Číny. Někdy napsané čínsky, což nepřečtu, ale pošlu jim podepsanou fotku... Hodně mi píší i z Německa, kde jsem střílela za Coburg. Radost mám také z dopisu z Česka, je příjemné vědět, že na mne doma nezapomněli.
