Rubriky:

Ostatní

Dobrodruh Škrabálek: Na kochání není čas

4. září 2011 23:22

Pokud máte namířeno ze Salcburku do Monaka, můžete si koupit letenku, jet vlakem či si sbalit věci do auta. Nebo to zkusit po vzoru dobrodruhů, kteří vyrážejí na zhruba 1800 kilometrů dlouhou pouť poháněni jen vlastními silami. Nahoru pěšky, dolů na paraglidovém křídle. Už potřetí byl u závodu Red Bull X-Alps i jednačtyřicetiletý Čech Jan Škrabálek.

 

redbullphotofiles.com

Hned poté, co jste byl po dvanácti dnech podle pravidel odvolán z posledního místa, jste prohlásil, že jste se zúčastnil naposledy. Platí to pořád?

Musela by se změnit spousta věcí, abych o dalším startu uvažoval. Třikrát už je dost, některé věci mi principiálně vadí a kvůli tomu se mi tam nechce.

Právě to vyřazování, kdy každé dva týdny poslední závodník odpadne?

Třeba. Zní to blbě, když mě letos vyřadili poprvé, ale mně se to nelíbilo nikdy. Brzdí to létání a stává se z toho chodící souboj. Závod vznikl proto, aby se ty Alpy přeletěly, ale počasí si nevybírá. Jediné, co se dá dělat, je na něj počkat. Jenže to nejde, protože když člověk čeká, ostatní ho předběhnou.

Vy jste letos ušel 478 kilometrů a uletěl 181. Změnil se ten poměr od vaší první účasti?

Moc ne, jsem spíš chodec, nejsem alpský pilot.

Jan Škrabálek ve vzduchu při závodu Red Bull X-Alps. Český dobrodruh nalétal celkem 181 km.Jan Škrabálek ve vzduchu při závodu Red Bull X-Alps. Český dobrodruh nalétal celkem 181 km.foto: redbullphotofiles.com

Ale jste dobrý běžec do vrchu i paraglidista. To je ideální kombinace, ne?

Víc se teď běhá než lítá, tak by asi bylo snazší naučit nějakého ultramaratónce létat a věřit, že to odběhá. Na druhou stranu lítání je natolik rychlé, že když se udělá pěkné počasí, chození je děsně pomalé. To by ten ultramaratónec byl ztracenej.

Pomáhají zkušenosti z předchozích účastí?

To vždycky. Předem vím, co si připravit, netahám s sebou zbytečné krámy. Na druhou stranu si víc uvědomuju, co mě čeká, a nejdu do toho tolik po hlavě.

Máte při závodě přehled, jak si vedou soupeři?

Máme telefon s aplikací, na které je vidět, kde kdo je, můžeme si vzájemně volat.

Děláte to?

Občas jo, ale spíš ze srandy. Hecujeme se, jako že jsem někomu v patách nebo že mu uletím.

Jan Škrabálek při závodu Red Bull X-Alps ušel po svých celkem 478 km, ve vzduchu nalétal 181 km.Jan Škrabálek při závodu Red Bull X-Alps ušel po svých celkem 478 km, ve vzduchu nalétal 181 km.foto: redbullphotofiles.com

Jak vypadá váš doprovodný tým?

Oficiálně mám jen jednoho člověka, v doprovodném autě nesmí být nikdo jiný. Ale první ročníky se stávalo, že špičkoví závodníci kolem sebe měli celý tým. Vedle supportéra i maséra, kuchaře, meteorologa, každý se staral o něco. Závodník přišel, oni ho nakrmili, namasírovali, zalepili puchýře a řekli, kudy má pokračovat. Tak nám na úvodních briefincích řekli, ať to neděláme, i když nejsou schopni to hlídat.

Co musí splňovat ideální doprovod?

Já měl pokaždé někoho jiného. Teď jsem sehnal člověka, kterého jsem chtěl už na první ročník, ale tehdy neměl čas. Vím, že na zemi nemám problém, ale v lítání jsem byl pod průměrem. Sháněl jsem někoho, kdo dokáže zjistit informace o počasí, a když to jde, tak mě vyhánět na kopce lítat. Není to lehké, musí to být i novinář, protože chystá články a fotky. Navíc je to takový manažer, musí mít organizační schopnosti. Prostě Ferda mravenec, od každého něco.

Jak těžký batoh s sebou nesete?

Povinná výbava, co musíme nosit, je padák a sedačka, v níž je záložní padák, světlice a zařízení monitorující náš pohyb. I když je to z nejlehčích materiálů, má to kolem deseti kil.

Kolik toho během závodu naspíte?

Letos byl poprvé kvůli bezpečnosti zavedený od jedenácti večer do čtyř ráno povinný noční klid, předtím se závodilo nonstop. Ze začátku to brali všichni jako ztrátu času, ale zpětně se ukázalo, že to bylo skoro rychlejší, ve čtyři ráno všichni vyráželi. Dřív se vstávalo i v šest nebo v sedm.

Jan Škrabálek (vpravo) během zaslouženého odpočinku při závodu Red Bull X-Alps.Jan Škrabálek (vpravo) během zaslouženého odpočinku při závodu Red Bull X-Alps.foto: redbullphotofiles.com

Vy o sobě říkáte, že rád spíte. To jste musel v Alpách trpět…

První noci je člověk nahecovaný ze závodu, moc nespí. Od jedenácti do čtyř se zastaví, ale to neznamená, že spí. Musí se najíst, připravit něco na druhý den, v půl jedné usne a na půl čtvrtou má budíka. Pak už jsme to i natahovali, když pršelo, spali jsme do pěti.

Užijete si i pohled na krásnou přírodu Alp, nebo se soustředíte jen na závod?

Musím na to koukat jako závodník, není čas se kochat, ale nechodím se zavřenýma očima. Vnímám, co se děje kolem, zase to dodá člověku energii. Nejsem typ, co by dal hlavu mezi ramena a viděl před sebou jen to Monako. Bohužel k tomu ale ten závod směřuje.

Jak jste bral nucený konec závodu? Bylo to zároveň i trochu vysvobození?

Svým způsobem ano, i když je trochu potupné se nechat vyřadit. Jak je člověk unavený, hlava už moc nepřemýšlí, dostávají průchod emoce. Někdo řekne vtip a hrozně se smějete, nebo slyšíte něco smutného a máte chuť se rozplakat. Člověk je rád, že už nebude šlapat, na druhou stranu mi přišlo, že konec přišel zbytečně brzo, protože jsem měl ještě chuť pokračovat.

Do Monaka jste se stejně přesunuli všichni, jak vypadá závěrečná párty? Spadne ze závodníků stres a uvolní se, nebo naopak kvůli únavě nemají na oslavy ani pomyšlení?

První rok, kdy jsem tam byl, trval závod osmnáct dnů. Každý den násobí únavu, všichni toho měli plné zuby. V Monaku nás uvítali, zhasli a pustili na videu sestřih závodu. A když se rozsvítilo, všichni spali. Pak se rozproudili, povídali si, ale když někdo vyprávěl moc dlouho, ten druhý zase usnul. Všichni si toho chtěli moc povědět, ale zároveň byli strašně unavení. Dali si jedno pivo a byli úplně na šrot… Letos proběhlo vyhlášení a do hodiny všichni zmizeli. Zůstali jsme tam asi tři závodníci a pár organizátorů…

Kde je větší nebezpečí? Na zemi, nebo ve vzduchu?

Na zemi se toho moc nestane, snad jen s auty, co jezdí na úzkých alpských silnicích, je problém, zvlášť při té německé poslušnosti, že uprostřed je čára a ta se nepřejíždí, i když proti nim jde člověk… Kolikrát jsou to milimetry, je skoro zázrak, že zatím nikoho nesrazili.

Musíš až tam nahoru! Jan Škrabálek (vlevo) při poradě o dalším postupu při závodu Red Bull X-Alps.Musíš až tam nahoru! Jan Škrabálek (vlevo) při poradě o dalším postupu při závodu Red Bull X-Alps.foto: redbullphotofiles.com

Ve vzduchu je větší riziko? Jeden ze závodníků si letos při pádu zlomil žebra…

Záleží na každém, kde má hranice, v únavě jsou reakce pomalejší. Ta zlomená žebra byla kvůli přehlídnutí lan od lanovky, co tam často vedou na horské chaty, to se občas stane i při normálním lítání.

U vás se ta hranice za dvacet let, co lítáte, nějakým směrem posunula?

Když byl člověk mladý, pouštěl se do všeho, párkrát si rozbil hubu a začal o tom víc přemýšlet. Na druhou stranu získává zkušenosti a posouvá se zase někam dál. Je individuální, kam až to kdo pustí, ale nechodím do každých podmínek. Vím, že když si nezalítám dneska, můžu další den. Spousta lidí si myslela, že si musí zalítat dneska a byly to jejich poslední lety. Ta zkušenost, kolik úrazů jsem viděl, je dostatečným varováním…

Jste všichni profesionálními letci či dobrodruhy?

Třeba já nejsem profesionál. Jeden čas jsem to dělal, ale utekl jsem od toho. Jinak většinou jsou to lidé, co se lítáním nebo nějakými věcmi kolem živí.

Proč jste utekl? Pro spoustu lidí je snem mít koníčka jako práci…

Já myslím, že to je blbost. Kdysi se mi stala u potápění z koníčka práce a já místo zábavy chodil do práce. I o víkendu už jsem si pak připadal jak v práci. Proto jsem si chtěl to lítání udržet jako něco, na co se těším. Je to pro mě nějaký zdroj příjmu, ale nejsem na to vázaný.

Co máte tedy jako hlavní zaměstnání?

Vrátil jsem se k truhlařině, dělám se dřevem. Jako soukromník, jinak by to nešlo. Když je počasí, musí se lítat, to nepočká. Musím si být schopen volno zařídit.

Jak snáší množství vašich adrenalinových aktivit manželka?

Je stejně bláznivá jako já, v tom si rozumíme. Ví, že mi to nemůže zakázat, nebo může, ale asi by to nemělo kladný ohlas. Ona hodně skáče s padákem, vlastně jsem se oženil do lítací rodiny, věnují se tomu všichni. Člověk nemusí aspoň vysvětlovat, proč už jde zase lítat.

Do Dolomit s hvězdným týmem
Sotva si odpočinul po jednom extrémním podniku, už se Jan Škrabálek chystá na další. Příští víkend absolvuje slavný štafetový závod Dolomitenmann, na který dali Češi dohromady maximálně silný tým. Škrabálka na paraglidu doplní při běhu do vrchu Jiří Magál, bronzový medailista v lyžařské štafetě z loňské olympiády. „Už dvakrát tam vyhrál, ale teď do kopců začali běhat Keňané, s nimi bude mít co dělat,“ míní Škrabálek. Na kajaku se předvede mistr světa ve sjezdu na divoké vodě Kamil Mrůzek. „To je smolař, skoro vždycky tam byl o pár sekund druhý,“ říká Škrabálek. Největší hvězda se představí na horském kole, čerstvý vítěz Světového poháru v cross country Jaroslav Kulhavý. „Ale teď má mistrovství světa, jestli vyhraje, tak se bojím, aby neztratil motivaci, což se stalo vloni. I když mu samozřejmě pěkný výsledek přeju,“ usmívá se Škrabálek, jenž by si klidně v závodě vyzkoušel i všechny ostatní disciplíny. „Ale až někdy později, v téhle konkurenci jsem schopný být v elitní desítce jen na paraglidu,“ dodává.

Michal Osoba, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní