Článek
„Už to tak bude. Letos jsem si účast v Riu nevybojoval a za další čtyři roky mi bude padesát. To už střílet nebudu. Navíc už čtrnáct dní ležím doma se zlomenou pravou klíční kostí a levým zápěstím. Nemohu vzít nic pořádně do ruky, natož flintu. Nevím, co bude," smutně krčil rameny.
Kotrmelce na kočičích hlavách
A přidal svůj příběh, který „korunoval" nepovedenou sezónu. „Úplně nepovedená není, mám zlato z armádního mistrovství světa. Ale ten konec sezóny byl hrozný. Naštěstí až samotný konec. Byli jsme na tradičním soustředění na závěr střeleckého roku na Slapech. Vyjeli jsme na kolech. Už se začalo smrákat, takže jsme jeli zpátky na naši základnu. Čekal nás sjezd z kopce. Než jsme vyjeli, povídám trenérovi, že musíme jet opatrně, protože ty kočičí hlavy jsou mokré a smekají se. Netrvalo to ani minutu a už jsem se po nich válel. Kouslo se mi kolo. Diagnóza pro mne byla v první chvíli hrozná," vyprávěl už vyrovnaně, skoro jako by to byla úžasná legrace.
„To zase ne. Vůbec netuším, co to se mnou udělá. Brokovnici sice opírám o levé rameno, ale zpětné nárazy dají zabrat celé horní partii těla, samozřejmě i oběma zápěstím. Černé myšlenky si nepřipouštím. Zatím se léčím, a docela dobře, pak mě čeká rehabilitace. Po ní se uvidí. Rozhodně nechci takhle skončit. Alespoň rok bych rád ještě střílel," dodal přesvědčeně.
Se dvěma holuby uletělo Rio
Hlavním cílem sezóny bylo účastnické místo na olympiádě v Riu. Nevyšlo to na žádném šampionátu, ani na Světových pohárech. „Několikrát mi uteklo o vlásek. Nejblíž k němu bylo na Evropských hrách v Baku. Tam jsem ho už držel v ruce. Jenže jsem netrefil jeden dvojstřel na pátém stanovišti. Bohužel oba asfaltové holuby, jak říkáme terčům. Nakonec jsem se rozstřeloval o páté místo. Tenhle závod mě mrzel nejvíc. Věřil jsem, že se na svoji pátou olympiádu dostanu," ohlédl se s povzdechem za sezónou.
Náladu si vylepšil na armádním mistrovství světa, na němž se ale olympijská účastnická místa nerozdělují. „Toho zlata z korejského Mungyeongu si opravdu cením. Konkurence byla docela kvalitní. Hodně brokařů střílí v armádních klubech. Nechyběl ani úřadující světový šampión Francouz Anthony Terras. Povedl se mi docela solidně základní závod. Ve finále jsem pak trefil všech šestnáct terčů. Soupeřem mi byl Abdulaziz Al-Attíja, což je bratr slavnějšího Násira, olympijského medailisty v brokové střelbě a vítěze Dakaru v kategorii osobních automobilů. Původně to pro mne měl být odpočinkový závod, nakonec jsem ale musel pořádně šlápnout na pedál, abych se dostal do finále. Vyšlo to pěkně," dodal s úsměvem.
Až skončí, povede mladé
Když přišla znovu řeč na budoucnost, měl jasno. „Rád bych zkusil střílet po Novém roce, pokud to podmínky dovolí. Zlehka, abych otestoval, jak na tom jsem. V příští sezóně bych ale chtěl střílet mistrovství Evropy, armádní světový šampionát a jeden dva závody Světového poháru. Podle výsledků uvidím, co dál. Jestli ještě pokračovat, nebo skončit. Olympiádu už nestihnu, na tu se budu koukat v televizi. Koupím si novou a větší. Ale nějakou medaili ještě chci," konstatoval nejlepší český skeetař současnosti.
Konec kariéry dříve nebo později stejně přijde. O tom, co bude dál, má také konkrétní představu. „Už jsem také v královehradecké Dukle domluvený, že pak přejdu do funkce trenéra. Budu mít na starosti mladé. Možná jednou s nějakým svěřencem pojedu na olympiádu jako trenér, ale to hned tak nebude. Platí ale, že nikdy se nemá říkat nikdy. Konec kariéry zvažuji už několik let a pořád střílím. Uvidíme, jak to se mnou dopadne. Prožil jsem krásnou kariéru. Věřím, že si ji ještě o kousek prodloužím," rozloučil se Jan Sychra optimisticky.
