Článek
Vzpomněla jste si tu na váš první světový titul, na který jste dosáhli také na domácí půdě v Praze 1962?
To jsme tehdy ani my nečekali, byli jsme překvapení. Pak už se od nás pokaždé čekalo, že vyhrajeme. Tance nebyly na olympiádě, vyhráli jsme čtyřikrát a řekli si, že je lepší odejít na vrcholu. Když teď vidím celý ten komplex tady v Ostravě, to je fantazie. Já být krasobruslař, budu vyžadovat, aby se všechny závody konaly tady. Ale v Olomouci je pořád stadión, kde jsem bruslila jako čtyřletá, tam by to chtělo něco novějšího. (úsměv)
Koho jste v Ostravě stihla potkat?
Třeba Karola Divína, toho jsem neviděla snad padesát let!
Čím to, že jste se na krasobruslařských akcích tolik neobjevovala?
Když jsme přestali závodit, šli jsme do Holiday on Ice v roce 1965. Ale pak jsme z bruslení vypadli, televizi jsme neměli, ani telefony. S manželem (anglickým krasobruslařem Jackiem Grahamem) jsme se usadili na venkově v Anglii, kde krasobruslení není moc vidět, i když měli Torvillovou s Deanem. A pak jsme se stěhovali do Texasu, kde také o krasobruslení moc nestojí. Sice jsem si občas něco v novinách přečetla, ale teď se nestačím divit, co všechno je v krasobruslení nového, přijde mi fantastické, jaké výkony tu předvádějí.
Na začátku tisíciletí jste se ale na čas přestěhovala zpět do Česka.
Když jsme žili v Texasu, tak za námi moje i manželova maminka jezdily, ale jak mamince bylo kolem osmdesáti, už toho bylo na ni moc. Tak jsme se vrátili, koupili statek v Lipnici u Plzně a maminka v roce 2005 zemřela. Pro manžela to tu ale bylo těžké.
V čem?
Když jsme šli do hospody, musela jsem mu vše překládat. Mně to nevadilo, ale pro mužského sedět v hospodě a čekat, až mu žena něco přeloží, to nejde. (úsměv) Jemu se tu líbilo, chodili jsme na houby, do lesa… Ale když maminka zemřela, vrátili jsme se do Anglie. Manžel zemřel před rokem a půl, takže si zvykám na život o samotě, což není snadné. Vždy jsem někoho měla, nejdříve Pavla (bratr zemřel při autonehodě v 29 letech – pozn. red.), pak manžela…
Netáhlo vás to tedy zpět do Česka?
Vlastně od svých osmnácti let jsem bydlela v zahraničí. Už kvůli zdraví, penzi a zajištění v Anglii zůstanu, i když se sem jezdím podívat ráda.
Kde v Anglii žijete?
Nedaleko moře, asi třicet mil od Manchesteru v malé vesničce. Máme domeček s větší zahradou a okrasnými holuby. Manžel je miloval. Když byl nemocný, říkala jsem mu, ať se nebojí, že si jich aspoň dvacet nechám. Měli jsme jich osmdesát, nechala jsem si jich 25 bílých. O zábavu mám postaráno, denně hodinu a půl plavu, mám velkou zahradu se skleníkem, snažím se zahradničit.
Na led vás to netáhne?
Ne, radši teď jezdím na in-line bruslích. Máme krásnou promenádu u moře, kde se dá na in-linech jezdit. Vezmu helmu, chrániče na kolena a je to jako rychlobruslení. (úsměv) Krasobruslení je v Anglii šíleně drahé, navíc by mě to asi nebavilo. Když jste bruslil závodně a teď víte, že by vám něco nešlo, to je lepší dělat něco jiného.
