Článek
"Já jsem se třeba první den jel podívat na trénink ragby. Jenže ragby tam nebylo, tak jsem se podíval na šerm. Pak jsem se vracel zpátky do vesnice asi tři kilometry na elektrickém vozíku, potkával jsem lidi, a i když jsem je zdravil čínsky, tak mi přišlo, že někteří neuměli ani mluvit. Koukali na mě s větším překvapením, než když kouká dítě v zoo na slona. Přišlo mi to takové zvláštní…
Měl jsem třeba mapu a chtěl jsem jenom, aby mi jí nastavili, abych věděl, kde je sever a tak. Mapa byla z jedné strany anglicky, z druhé čínsky a mě přišlo, že ty Číňani neumí ani svůj jazyk! Já jim to ukázal v čínštině, ukázal jsem jim, kde jsem a kam se chci dostat, a oni nevěděli. Mám z toho smíšené pocity.
Jinak jsou tu ale lidi strašně přátelští. Já jsem byl v Aténách jako divák a tam mi přišlo, že jsou Řekové takoví chaotičtí. Když nejel trajekt, jenom řekli „To je jedno, pojede další.“ Tady mi to přijde jiné. Potřebujete pomoct, zeptáte se, a i když neumí moc anglicky, mají kousek od sebe nějakého dobrovolníka, který anglicky umí docela slušně.
Překvapili mě ale včera na dopingové kontrole. Jejich angličtina byla úplně hrozná, fakt strašná. Opravdu jsem se tam necítil úplně nejlíp, a to trvalo hodinu, než jsme se tam s nimi domluvili. Přitom jde jen o to, trefit se do skleničky a pak to přelít.
Na střelnici, kde probíhala kvalifikace, je v pozadí vidět taková modrá zeď za terčema. Vždycky, když jsme někde stříleli, tak tam byl buď zbytek stadiónu, nebo v Massa Carraře byla vidět panoramata hor a město. Tady je to hrozně klidné. Ta modrá barva je taková příjemná, člověk se líp soustředí na terč. Já nevím, čím to bylo, ale modrá barva byla opravdu uklidňující. Ale taky jsem do té zdi poslal během tréninku dva šípy, naštěstí ne během závodu.
Vzadu za střelnicí je zase tenisový kurt. Když jsme měli tréninky nebo pak kvalifikaci, tak vždycky když se tam někomu povedl míček, byl to strašný hukot. Na druhé straně je zase fotbalový stadión, kde hrají nevidomí a když padnul gól, řvalo se zase tam. Prostě nádhera!
Střelnice, kde se pak střílelo finále, to je nepopsatelné… Nevím, jestli Česká televize ukázala záběry, když jsem si jel pro medaili nebo když jsem střílel, ale kdo si to nezažije nebo aspoň nesedí v hledišti, těžko mu vyprávět, o čem to tam bylo. Bylo to nádherné! Tisíc lidí před vámi, tisíc lidí za vámi, tisíc lidí vpravo. Před vámi je ještě druhý střelec a po levé straně pak ve vzdálenosti 70 metrů váš terč, do kterého se musíte trefit. Prostě nádhera!
Předtím je velká tabule, na které svítí „Drahonínský, Czech republic,“ a na jsou i vaše výsledky. Na střelnici A je obrovská televize, na které je vidět terč a vaše zásahy. Prostě strašná show! Já myslím, že jsem si to maximálně užil a že už to asi ani víc nešlo. Jedině že bych sebou fláknul na zem a líbal trávu!
Jinak si svůj úspěch ale skoro ani nepamatuju, ještě že mi ho kluci pak pustili ze záznamu ve vesnici…"
