Článek
Od vašeho posledního turnaje uplynulo už více než půl roku. Chybí vám tenis?
Z mého života úplně nemizel. Stejně doma v Prostějově chodím hrát a v červnu se tam budu loučit na svém posledním turnaji v Česku s kariérou. Kvůli tomu ještě trénuju, ale chodím hrát hlavně pro radost. Zaběhám si, zapotím se a víc si to užívám. Zvykl jsem si rychle.
Jak moc si užíváte volna s rodinou, když nemáte tenisové povinnosti
Vstávám dřív než na tenisové dvorce… Máme tři malé děti, které člověka někdy nenechají vyspat ani v noci… Vstáváme většinou mezi šestou a sedmou hodinou, děti chodí do školky a do školy, takže je to pro mě zase jiný způsob života než ten, na který jsem byl zvyklý jako profesionální tenista.
Žijete teď úplně jiný život?
Rozdíl je v tom, že jako tenista jsem měl jiný režim. Musel jsem se hlídat v jídle, v sezóně jsem si nemohl dopřát jiné sportovní aktivity, abych se nezranil, protože tenis byl mým živobytím. Spadl ze mě zápasový stres, nemusím pořád cestovat, a hlavně jsem konečně s rodinou, a ne někde daleko od nich sám na hotelu.
Ale asi máte daleko víc volna, ne?
Spíš si myslím, že mám víc práce, než když jsem jezdil po turnajích. Tam jsem se v klidu mohl mrknout na internet, přečíst si knížku, jít na večeři s klukama. Doma na tyhle věci skoro nemám čas. Ale vůbec nelituju. Spíš naopak. Mám možnost mít výchovu dětí ve svých rukou a víc se jim věnovat.
Manželka to musela přivítat, ne? Dříve byla skoro na všechno sama…
Určitě. Ona si užila svoje. Já byl na cestách, ona měla na starost vlastně tři mimina. Teď už je to lepší. Nejstaršímu klukovi je osm, dvojčatům bude šest. Už se s nimi na všem domluvíte a je s nimi vše snazší, než když jim byly dva roky.
Mají po vás děti sportovní geny?
Nejstarší Kuba zkouší tenis i hokej, Jirka taky, Kačenka tenis a bruslení na kolečkových bruslích. Aktivit mají víc. Snažím se je vést ke všestrannosti. Rozhodně to není tak, že bych jim řekl: budete hrát jenom tenis. Chci, aby se tělesně, sportovně i duševně vyvíjeli po všech stránkách.
Toužíte po tom, aby některé z vašich dětí jednou hrálo tenis na vrcholné úrovni?
Rozhodně. Na tenis nedám dopustit. Má svoje světlé i stinné stránky, ale pozitivní věci převažují. Naučil jsem se anglicky, poznal jsem svět, zvedal jsem nad hlavu poháry. Byl to kus mého života, a pokud bude chtít takový život podstoupit některé z mých dětí, budu první, kdo je v tom bude podporovat.
A když se někdy rozhodnou jinak?
To neovlivním. V první řadě chci, aby děti měly vzdělání a ke škole můžou sportovat, ať už na profesionální nebo rekreační úrovni. Je to daleko lepší, než aby seděly doma u počítače, televize nebo chodily s partou kouřit někam do lesa. Je potřeba jim trochu ukázat cestu a nutit je do nějakých aktivit.
Kolik máte času na vlastní sportovní aktivity?
Pořád nejvíc převládá tenis, mám k němu nejblíž. Někdy si zahraju hokej, jindy zajdu na golf nebo se projedeme na horských kolech.
Díky tenisovým výdělkům vás nic nenutí, abyste začal někde pracovat. Neláká vás ale zkusit nějaký byznys?
Zatím ne. Furt jsem hrál tenis, neměl jsem čas na nic jiného. Kdybych se vrhl na podnikání, musel bych se tomu maximálně věnovat. Já chci být hlavně s rodinou, a ne hned skočit do světa byznysu. Jednou něco budu dělat, ale není to tak, že bych hned někam investoval velké peníze a zakládal firmy.
Co vás tedy bude v nejbližší době naplňovat?
Rodina. A taky chci pomoci prostějovskému klubu vychovat nějaké dobré tenisty. Prostě předat ten svůj hnací motor mladší generaci.
Neuvažoval jste, že byste se odstěhoval někam do ciziny?
V žádném případě. Narodil jsem se ve Zlíně, od nějakých sedmnácti žiju v Prostějově. Tam jsem doma a život v jiné zemi mě neláká.
