Článek
Jeho úloha je jasná. „Držet kluky psychicky nahoře, nedávat najevo negativní emoce.“ Jako osobní trenér nejlepšího českého hráče si dává pozor, aby svou péči rozděloval rovnoměrně mezi všechny členy týmu. „Snažím se nedělat rozdíly.“
Má štěstí, že může využít oba nejvýše postavené české tenisty. O takové privilegium jeho předchůdce Cyril Suk po konfliktu se Štěpánkem přišel. „Atmosféra se s příchodem Radka ohromně zvedla,“ tvrdí Navrátil. Pět let se Česko motalo mezi prvním kolem a baráží. „Proto je potřeba poděkovat Miroslavu Černoškovi, že Štěpánka do týmu zase přivedl. Abychom uspěli, potřebujeme nutně dva hráče, kteří jsou mezi nejlepšími,“ soudí kapitán.
Trnul, zda se jeho hvězdy nezraní
Má to ale i svá proti. Před každým Davis cupem aby trnul, zda se jeho hvězdy nezraní. Je za nimi totiž velká výkonnostní mezera. „Bohužel. V Davis cupu jsem ale mladým klukům šanci dával. Minářovi proti Američanům, teď Dlouhému. Je na nich, aby se propracovali výš.“
Rok a půl ve funkci kapitána Navrátila změnil. „Musel jsem se učit. Ke každému hráči je potřeba přistupovat jinak.“ Stal se z něj vlastně psycholog z donucení. „Kluci ale musí vidět, že s nimi kapitán drží.“ Při zápasech jsou to většinou strašlivé nervy. „Když jsem poslal do debla proti Švýcarům Radka s Tomášem, tak jsem byl jak na trní. První set špatný, druhý zlepšení, ale prohrávali jsme 0:2. Naštěstí se to otočilo.“ Od Štěpánka se mu pak dostalo pochvaly za dobré koučování. „To mě potěšilo. Ale Radek ty věci, které jsme si řekli, perfektně splnil.“
Navrátil měří skoro dva metry. Budí respekt. Člověk by se nedivil, kdyby občas zařval. Ale je to jinak. „Nevzpomenu si, že bych někdy zvýšil hlas,“ usmívá se.
