Článek
"Občas nějaké momenty zachytím a zkusím to napodobit. Nic speciálního," zlehčuje svou roli v týmu Štěpánek. Ale bez vtípků se neobejde. Včera začal na kurtu cosi španělsky pokřikovat na týmového fyzioterapeuta Michala Novotného a ostatní se hned přidali.
"On tam totiž žije, tak když známe nějaké slovíčko, které se hodí k dané situaci, už to na něj chrlíme," vypráví Štěpánek. Tenisté Španělska Lopez a Nadal, kteří trénink Čechů pozorovali, se nestačili divit.
Kordu na čtyřhru neukecal
Je to rok, co Štěpánek při své daviscupové premiéře s Ruskem prohrál obě dvouhry po pětisetových maratónech. Čeští tenisté utkání ztratili 2:3 a on měl po rozhodujícím boji s Davyděnkem v očích slzy. "Ale byly to přece super zápasy!" tvrdí s odstupem.
Nyní už nechce odpadnout v pětisetovém klání. Ty těsné koncovky chce hodit za hlavu, vždyť loni řadu z nich prohrál. Na krásu se nehraje, teď dělal Štěpánek v přípravě vše, aby to změnil. "Nemůžu vydržet jeden pětiseťák a odpadnout. Myslím, že už jsem připravený zvládnout větší zátěž," tvrdí pětadvacetiletý tenista z Karviné.
Za tím účelem najal do týmu ještě kondičního trenéra Marka Všetíčka, který se v minulosti staral o Nováčka i Kordu, Štěpánkova současného rádce na telefonu. "Zkoušel jsem Petra Kordu ukecat, aby si se mnou na nějakém turnaji zahrál čtyřhru, ale bylo to spíše ze srandy. On by se nenechal, teď moc nehraje. Jen ty veterány."
Už dlouho se pohybuje mezi čtyřicátým a padesátým místem žebříčku. Byť ho loni trápila řada zranění, pozici uhájil. "Co mě všechno bolelo? Spíš se ptejte, co mě nebolelo... Bolest lokte se mi čtyřikrát vrátila, na US Open, kde jsem porazil Lopeze, mě v utkání s Hewittem chytla zase záda. Často něco nebylo v pořádku. Naposledy začátkem roku bok. Teď mě nic netrápí a je to docela nezvyklý pocit."
Jako jeho teriér
Uzdravený Štěpánek se chystá šplhat žebříčkem vzhůru. Prý každé místo považuje za vzácné. Že by se spokojil se současným umístěním na 49. pozici, to ale nehrozí. "Jasně že chci výš. Nemyslím ovšem, že je pro mě tato sezóna zlomová. Je mi jedno, jestli průlom nastane v osmadvaceti, nebo až ve třiceti. Dělám pro to maximum," dušuje se Štěpánek a ví, co mu chybí do špičky: úspěchy na velkých turnajích.
"A kluci ze světové desítky taky nedělají tolik nevynucených chyb," vykládá a přirovnává se povahou ke svému psovi, yorkšírskému teriérovi. Ti jsou známí svou tvrdohlavostí. "Jo, myslím, že jsem jako on. Lepší, než kdybych se na kurtě jen tak poflakoval..."
