Článek
"Já jsem o tomto dni snil jako malé dítě. Všechno je to pro mě jako nějaký film," plakal štěstím pětadvacetiletý muž s culíkem, když v neděli večer v poslední možné chvíli sebral nejcennější antukový pohár krajanu Guillermo Coriovi. Pro něj měl turnaj nejkrutější možný konec. Gaudio mu "utekl" ze dvou mečbolů. To se ve finále Rolland Garros stalo naposledy v roce 1934...
Neměl peníze, tak rušil turnaje
"Kdo to ten Gaudio vůbec je?" ptají se fanoušci. Antukář z Buenos Aires, o němž nikdo nepředpokládal, že vystoupá na vrchol. Obyčejný, prý vždy velmi slušný kluk, jenž rozhodně nebyl obletovaným talentem, kterému by jeho chudá země nějak finančně přispívala k výkonnostnímu růstu. A to ani přesto, že v roce 1996 byl druhým nejlepším juniorem Argentiny. Před Paříží získal jen dva tituly v singlech: v roce 2002 v Barceloně a na Malorce.
"Dříve občas ani nebyly peníze na cesty. Musel jsem se z turnajů odhlašovat. Nebo jsem třeba měsíc čekal v Evropě na další a neletěl domů. V tom to měli krajané Coria i Nalbandian snazší, ti dostávali peníze od svazu. Každý jsme šli ale po jiné cestě a já si nechci stěžovat," přiznává Gaudio.
Tenis začal hrát v šesti letech a dodnes nedá dopustit na rady svého otce překonavšího v minulosti smrtelnou chorobu. "Celý triumf patří jemu. Tolik toho pro mě i mé dva sourozence udělal, že si to ani nedokážete představit."
Najal psychologa
Po finále se Gaudio ani nesnažil zadržovat slzy, plakal jak malé dítě, bláznivě poskakoval po dvorci a plácal se s lidmi v první řadě.
Později ovšem novinářům přiznal, že ne vždy tenis zrovna miloval. Dokonce prý už několikrát zvažoval, že s ním definitivně sekne. "Občas chci z kurtu odejít a nikdy v životě se nevrátit," řekne upřímně. I proto si před sezónou najal psychologa, s kterým dlouhé hodiny rozmlouvá o všem možném. "Měl se mnou fakt hodně práce. Musím mu hodně poděkovat," směje se.
Nervově vyřízený byl ovšem i v průběhu finále. Tvrdí, že když prohrával 0:6 a 1:5, byl na pokraji zhroucení. "Říkal jsem si: to je taková ostuda. Volal jsem na tribunu na trenéra, ať mě odsud dostane. Lepší by bylo prohrát v prvním kole. Pak jsem si však vzpomněl na slova Johna McEnroea, jak mi před finále řekl, ať si ho pořádně užiju. To mi pomohlo..."
Idolem byl Vilas
Jaké bylo hrát proti zraněnému Coriovi? Pro Gaudia nic moc. "Najednou nevíte, jak na to," poznamenává hráč, u kterého odborníci neskonale obdivují jeho jednoručný bekhend a pohyb. To byly hlavní zbraně prvního nenasazeného vítěze French open od roku 1997, kdy turnaj ovládl Brazilec Kuerten, jeho velký kamarád.
Trofej předal vítězi krajan Guillermo Vilas, jediný Argentinec, který před Gaudiem turnaj vyhrál - v roce 1977. To ještě nebyl Gaudio na světě. "Když mi ji podával, říkal jsem si, že jsem vyhrál také díky jemu. Byl mým velkým idolem..."
