Článek
Wimbledonský šampion z roku 2001, kdy hrál díky divoké kartě, se vrátil po dvouletých zdravotních problémech na místo činu jen proto, aby ukončil kariéru. Neplánovaně vyhrál dva zápasy a poslední prohru mu uštědřil Australan Lleyton Hewitt, který po něm převzal v roce 2002 žezlo a korunu krále Wimbledonu.
Přijel se do Londýna rozloučit
"Je to divné," culil se dvaatřicetiletý Chorvat, jehož levá ruka strašila ve Wimbledonu všechny soupeře. Říkalo se mu esový král, ale teď je všemu konec. "Vím, že to byl můj poslední zápas, poslední míč, ale je to moje vítězství," řekl tenista a odchod si vychutnával. "Přijet sem, vyhrát dva zápasy, prohrát s chlapíkem, který je tady šampionem, skvělým hráčem, který hrál moc dobře ..., všechno bylo perfektní," rozplýval se Ivaniševič.
Vyšel mu opravdu každý detail. Po třech dnech špatného počasí vysvitlo slunko a dostalo se mu ohromujícího potlesku fanoušků, jejichž srdce si získal. A v neposlední řadě končil na posvátném centrálním dvorci. "Užíval jsem si to. Jsem šťastný a smutný. Smutný, že končím a šťastný, že nemusím trénovat," řekl.
Nechtěl se vzdát
Spokojen byl s celou svojí kariérou. "Každý moment jsem si vychutnal," řekl po 16 letech působení v tenisovém kolotoči. Za tu dobu vydělal skoro 20 miliónů dolarů, vyhrál 600 zápasů a po celém světě si naklonil nepočítaně tenisových fandů. Třešničkou na dortu byl rok 2001, v kterém vyhrál milovaný Wimbledon.
Třikrát ve finále v All Englnad Clubu prohrál, v roce 1992 s Andrem Agassim a v letech 1994 a 1998 s Petem Samprasem. Zdálo se, že svoji šanci propásl, ale nevzdal se a byl odměněn.
Jen jedničkou se nestal
Smích a dobrá nálada se mu po utkání mísily s nostalgií. "Všechno mi bude chybět. Všichni hráči, s kterými jsem strávil tolik let, eso za stavu 30:40, hádky s rozhodčími v dobrém i zlém. Prostě vše," uvedl Ivaniševič. "Život jsem věnoval sportu a možná ještě nechápu, že jsem skončil," vyjadřoval všelijaké pocity.
Jediného cíle v kariéře nedosáhl. Nikdy se nestal světovou jedničkou a to ho malinko mrzelo. "Být dvojkou za Samprasem, který je v mých očích nejlepším hráčem tenisové historie, je obrovskou ctí. A vlastně, být dvojkou za takovým mistrem, to znamená, že jsem byl jedničkou," vyzrál na to Ivaniševič.
