Článek
V Prostějově jste ale porazil už i hráče z první stovky, Španěla Garcíu-Lópeze či kolegu z daviscupového týmu Lukáše Rosola. Je to velké povzbuzení?
Je super, že se to podařilo. Pár kvalitních borců jsem zdolal, ale tak vysoko postaveného hráče v žebříčku ATP, jako je Lukáš (Rosol je 34. – pozn. red.), ještě ne. Vítězství nad ním je můj největší skalp. Jsem pyšný, že jsem došel tak daleko, i když finále s Radkem Štěpánkem mi nevyšlo.
V průběhu turnaje jste ale zvládl i dva třísetové zápasy, to už chce nejen výbornou kondici, ale i psychickou odolnost.
Fyzicky jsem na tom skvěle. Velkou zásluhu má můj kondiční trenér Jozef Ivanko. A když jste na tom dobře fyzicky, líp funguje i hlava. Už rok taky spolupracuju se sportovním psychologem a udělali jsme kus práce. Snažím se nepřemýšlet, kdo stojí na druhé straně sítě, ale nad tím, abych zahrál dobrý servis, úder. Když to dokážu, můžu vyhrát.
Posunul jste se na dostřel první stovky. Pokud do ní proniknete, máte jistou účast v hlavní soutěži US Open. Berete to tak?
Chci se teď dobře připravit na kvalifikaci Wimbledonu. V Prostějově jsem odehrál spoustu těžkých zápasů. Odpočinu si a naberu novou sílu.
Průnik mezi nejlepší stovku tedy plánujete právě ve Wimbledonu?
Snad se to podaří. Nechci se tím moc zabývat. Je to jen další meta na mé cestě dál. Budu tvrdě pracovat a snažit se vyhrávat. Jestli tam dojdu za týden, za měsíc nebo za tři, je jedno.
