Článek
„Myslel si, že budu dělat kličku do bekhendu, ale já šel doprava,“ popisoval svoji fintu útočník Bostonu. „Jsem šťastný, že to tam spadlo,“ popisoval s úlevou rodák ze Šternberka, ale příspěvek do osobních statistik nepřeceňoval. „Jsem tady, abych pomohl týmu k vítězství, přijel jsem si pro medaili a jestli dám gól nebo ne, je úplně jedno, když máme na konci zápasu tři body,“ skromně líčil.
Ani hokejový zvyk, kdy si hráči schovávají kotouč, kterým zaznamenají svoji první branku, není Krejčímu blízký. „Kdepak, puk jsem si nebral, já je ani moc nesbírám,“ kroutil hlavou třiadvacetiletý centr, jenž se v reprezentačním dresu uvedl před dvěma lety na mistrovství světa v Quebeku.
Ale olympiáda je v hierarchii hokejových turnajů ještě mnohem výše. „Také si tu užívám každou chvilku, je tady super atmosféra. Ve vesnici jsem potkal třeba Martinu Sáblíkovou, pozdravili jsme se, i když možná ani neví, že hraju hokej,“ usmál se Krejčí. „Ale jakmile je čas na hokej, vše ostatní jde stranou,“ dušuje se.
