Článek
Po třináctém místě na středním můstku přišlo desáté na velkém. Zůstal jste bez medaile, ač jste patřil k favoritům. Jste hodně zklamaný?Pochopitelně jsem zklamaný. Mrzí mě to, protože olympiáda je velký závod, ale na druhou stranu také jeden z pořadí dalších závodů v sezóně. Mnozí ode mně čekali víc, ale nevyšlo to tu. Určitě jsem pomýšlel výš, co se dá dělat. Tyhle závody mi prostě nevyšly, s tím už nic nenadělám. Sezóna pokračuje dál.
Jaké pocity máte ze soutěžních skoků?V prvním kole jsem měl problém s přesností odrazu, ale po technické stránce to šlo nahoru. To potvrdilo i druhé kolo.
Po návratu z Francie jste říkal, že jste v pohodě...Myslím, že jsem v pohodě byl. Nervy sice hrály své, ale takové pocity zažívám před každým závodem Světového poháru.
Nebyl nakonec chybou výlet do Francie, který jste si tak pochvaloval?Určitě ne. Kdybych tady zůstal, tak bych se z toho frmolu asi zbláznil.
Nepřišla forma předčasně?U skoků forma nejde naplánovat, buď je nebo není. Běžci ji směřují k olympiádě, ale u nás to takhle nejde.
Jistě jste nezapomněl skákat. Co tedy bylo důvodem, že vám olympijské závody nevyšly?Bylo tady prostě víc momentálně lepších skokanů, než jsem já.
Neudělal jste nějakou chybu třeba v přípravě na tyto závody?Tady jsem trénoval a připravoval se jako celou sezónu. Její začátek byl přeci super. Uvidíme, jaký bude konec.
Možná vám chybělo větší odhodlání, bojovnost...V tom to není, to tam pořád je.
Tak vás srazily psychicky spory kolem vaší osoby a trenéra Bajce?O tom už nechci mluvit.
Fin Janne Ahonen také zůstal bez medaile, mluvil jste s ním?Také mu to nevyšlo, strašně moc si přál medaili. O tom jsme ale nemluvili, jen jsme si řekli, že se uvidíme na dalších závodech Světového poháru.
Je pro vás to, co se stalo na olympiádě, v něčem poučné?Nevím, co bude dál, pak vám to řeknu.
Co budete dělat bezprostředně po závodě?Pojedu na hotel, půjdu si zaběhat, dám si večeři. V neděli máme další trénink. V pondělí nás ještě čeká soutěž družstev.
A potom...V úterý letíme domů, kde budu asi týden. Volna moc nebude, následuje mistrovství republiky.
Víte, co by vám teď nejvíc pomohlo?Pořádně potrénovat. Schází mi ten pravý pocit jistoty.
Může se forma ještě vrátit?Doufám, že ano. Třeba postačí pět skoků... Ale nemusí stačit ani deset.
Pořád vedete Světový pohár, věříte, že ho můžete vyhrát?Myšlenky na to mám. Ještě zbývá šest závodů. Pořád je o co bojovat.
Těšíte se až skončí tahle sezóna?Těším, a moc. Už je toho na mne opravdu hodně.
Jste na druhé olympiádě a podruhé se vracíte bez medaile, která se čekala. Berete svoje vystoupení v Pragelatu jako propadák?Proti té minulé olympiádě, kdy jsem skončil 39. na středním můstku a 44. na velkém, je tohle přeci jen krok dopředu.
Takže na té příští ve Vancouveru už to bude medaile...Co bude, ukáže čas, čtyři roky jsou dlouhá doba. Změní se prostředí, změní se můstky, ale to je těžko předvídat. Všechno může být jinak už po téhle sezóně. Letos mi bude osmadvacet let, spíš je to moje poslední olympiáda.
