Článek
Do vašeho odjezdu za oceán zbývá už jen pár dnů. Najdete ještě čas myslet na něco jiného než na hry?
Už na přelomu roku jsem měl olympiádu v hlavě denně, všechno směřovalo jen k Vancouveru. Zvažoval jsem, zda závodit, když mě přepadla rýma při Světovém poháru ve Val di Fiemme, kde jsme zdolávali podobně jako běžci na lyžích sjezdovku Alpe Cermis. Úkolem bylo nejet úplně na doraz, abychom se totálně nevyčerpali.
Běžecké družstvo vyrazilo na soustředění do zámoří již dříve, neplánovali jste podobný scénář?
Ještě jsou zavřená olympijská sportoviště, tak bychom mohli jet jedině do Steamboat nebo Park City. A to je zase vysoko, mohlo by nás to rozhodit.
Na rozdíl od vašich reprezentačních kolegů jste na konci minulé sezóny s ohledem na narození syna nebyl na inspekci ve Whistleru. Není to pro vás handicap, zejména s ohledem na znalost můstků?
Když mám formu, tak je v mých silách přijet na jakýkoli můstek a skočit dobře. A před prvním závodem máme tři tréninky, bude čas si všechno osahat. Problém by neměla být ani aklimatizace. Sice jsem v zámoří od roku 2002 nezávodil, ale ze zkušenosti vím, že příjezd devět dnů před startem stačí.
Sdruženáři v probíhající sezóně testují na můstcích nový systém, který bodově srovnává rozdílné větrné podmínky. Vyhovuje vám novinka v pravidlech?
Je to trochu zvláštní systém, který všechno nepobere. Každopádně je ale asi spravedlivější. Startovní pole je po skoku vyrovnanější, na trati se pak sjede velká skupina a rozhoduje závěr.
| OČIMA TRENÉRA LUĎKA ŠABLATURY |
| Potřebuje lepší orientaci |
| „Pavlovi se podařilo v posledních dvou sezónách stabilizovat v elitní desítce, přestože předtím procházel výsledkovou krizí a zvažoval konec kariéry. Změny ve fungování týmu ale měly významný vliv na jeho psychiku a motivaci.Za jeho největší devízy považuji rychlost, výbušnost a sílu. Už je hotovým závodníkem, přesto dál pracujeme na odstranění rezerv. U skoku je to zejména přesnost odrazu a také letová fáze, v níž je dost na úzko a malé roztažení lyží mu nedovoluje ideální využití nosné plochy. Chybičky nacházím i v doskoku, který by mohl být výraznější. Je ale třeba poznamenat, že proti loňsku jsme již v tomto ohledu zaznamenali výrazný pokrok.Vedle koordinace pohybu mu také vytýkám orientaci v prostoru, což platí hlavně pro běžeckou fázi. Závody se dnes jezdí ve skupině a taktika rozhoduje. Pavel se musí naučit jezdit na třetím čtvrtém místě a zachytávat každý náznak úniku, aby se mu balík neroztrhl a neodjel mu. Snažili jsme se na tom pracovat při modelových trénincích, kdy kluci jezdili pohromadě a pilovali.Jaké cíle jsem Pavlovi vytyčil pro Vancouver? Ambice jsou dané, chceme skončit do desátého místa. Vzhledem k jeho letošní skvělé formě ale oba tajně myslíme ještě výš, na elitní šestku.“ |
Na olympiádě budete nicméně závodit podle starých regulí. Berete to jako pozitivum?
Nejsem běžec s vynikajícím závěrem, takže mám podle starých norem při troše štěstí blíž k první trojce. Z tohoto pohledu vnímám olympijskou výjimku pozitivně. Na druhou stranu mi větrný vzorec v letošní sezóně asi ve čtyřech závodech pomohl. Fouklo mi zezadu, skočil jsem málo, ale ztráta nebyla tak velká. Jinak bych byl třicátý a už bych neměl o co bojovat. Takhle jsem se skoro pokaždé dokázal dostat do čelní skupiny…
V posledních závodech jste nekončil hůř než šestý, což svědčí o stabilní formě. Kde lze ještě hledat zlepšení?
Snažím se pracovat na běhu a od začátku sezóny jsem ho dost vylepšil. Ještě by to chtělo víc dynamiky, abych měl síly i na závěr a mohl rozhodovat. A nějaké fígle by šly udělat i ve skoku. Vždycky jsem na můstku vlál jako hadr na holi. Za poslední dva roky se mi to ale podařilo vyladit. Skoky jsou o hlavě, na každý se musím stoprocentně připravit, od utažení bot až po položení lyží. A je to i o materiálu. Jsem zvědav, jak budou fungovat nové kombinézy pro olympiádu. Dobrý materiál udělá na velkém můstku i pět metrů.
| Když nebudou výsledky, přednost dostane rodina |
| Energii vydanou v náročném kolotoči vrcholového sportu lze dobíjet všelijak. Zatímco leckdo potřebuje koňskou dávku adrenalinu, pro Pavla Churavého je největší relaxací pobyt v rodinném kruhu. Však také dvaatřicetiletý reprezentant již beze zbytku naplnil přísloví „Postav dům, zasaď strom, zploď syna“.„Ty stromy jsem začal sázet ještě před stavbou domu. Na pozemku jsem měl několik starých švestek, které mi povolili pokácet, a místo nich jsem vysadil nové,“ líčí s úsměvem závodník liberecké Dukly. Na domě na úpatí Ještědu pak odvedl spoustu práce vlastníma rukama, stále ale ještě nemá hotovo. „Na domě i na zahradě je práce pořád. Ještě pořád nemám plot a čeká mě kolaudační řízení. Hodně času zabere také příprava dřeva, kterým topím pod kotlem. To je ale na druhou stranu obrovské uklidnění,“ vypráví Churavý.V dubnu minulého roku pak s manželkou Terezou přivítali v domečku první přírůstek do rodiny, syna Františka. „Na závodní štace se mi teď odjíždí hůř,“ říká Churavý s představou dlouhého odloučení během olympiády. I proto si není jistý, zda ho ve Whistleru nečeká derniéra pod pěti kruhy. „Kdyby se dařilo, tak se rád ještě někam podívám. Závodit mě pořád baví, ale záleží na rodině. Když nebudou výsledky, budu radši doma.“ |
Poslední dvě sezóny jste jasnou českou sdruženářskou jedničkou, rok předtím jste ale procházel výsledkovou krizí a mnoho nechybělo k tomu, abyste pověsil kariéru na hřebík. Co způsobilo ten obrat?
Bylo to zvláštní období. Výsledky nebyly, neměl jsem jistotu, že se udržím v Dukle. Bral jsem jen polovinu platu, přitom jsem ale stavěl baráček. Navíc ani v týmu to nešlapalo ideálně a už jsem byl rozhodnutý jít do fabriky. Svaz mě ale podržel, to byla velká motivace. A všechno se obrátilo i po sportovní stránce. Hodně pomohlo angažování fyzioterapeutky, díky ní už nemám obavy jít do těžšího tréninku. Dostali jsme i dva servismany, takže se můžeme soustředit jen na výkon a nestarat se o lyže. Dřív jsme je museli mazat sami.
Pohodová atmosféra v týmu vás loni nakopla k životní sezóně. Máte pocit, že byste ji letos mohl ještě přebít?
Chci být do šestého místa na olympiádě. Cítím, že jsem na tom malinko lépe než loni. To jsem možná trochu líp skákal, ale letos zase lépe běhám. U severské kombinace ale nejde říct: teď se zaměřím jen na běh a budu nejlepší. To nefunguje, a pokud nejsou obě disciplíny v tréninku vyvážené, tak jedna odchází.
Co říkáte na velké sdruženářské návraty? Šampionát v Liberci po pauze ovládl Američan Lodwick, letos se parádně vrátili Fin Manninen i Rakušan Gottwald…
Je to obdivuhodné, nevím, jestli bych byl schopný po ukončení kariéry do toho kolotoče znovu naskočit. A Manninen si přijde a ze čtyř závodů dvakrát vyhraje a jednou je druhý, Gottwald má zase vůbec nejlepší běžeckou fazónu. Pro nás ostatní z toho plyne jediná věc. Musíme ještě víc bojovat.
