Článek
Nepůjde pro vás o nic nového, roli vlajkonoše jste si vyzkoušela už v při zahájení her v Turíně...
Nevím, jak se ponese teď. Tehdy to ale bylo super.
Čekala jste trochu tu nabídku?
Možná jsem tajně doufala. Je to čest, ať už je to zahájení nebo zakončení.
Po závodech vás hodně bolely nohy, zvládnete to?
Jo, tam potřebuju hlavně ruce, to bude dobrý. (úsměv)
Jak jste strávila den po vašem druhém zlatém závodě?
Byla jsem se fotit u olympijského ohně.
Údajně vás poznávali i Kanaďané.
Poznávali. Je to strašně zvláštní, to se mi mockrát v minulosti nestalo. Připadám si, že to musím mít napsané na čele, protože nechápu, jak mě může tolik lidí poznávat.
Jak zvládáte život celebrity?
Já pořád cítím únavu po tom závodě a spánkovém dluhu, takže zatím to přijímám docela dobře.
Rozdala jste ve městě hodně podpisů?
Občas se lidé mnou chtěli vyfotit, jinak spíš gratulovali.
Nemáte strach, že teď přijdete o soukromí a že se nebudete mít kam schovat před lidmi?
Já myslím, že když se budu chtít schovat, tak vím kam. Ale to říkat samozřejmě nebudu (směje se) S tím člověk musí počítat, že když něco získá, něco i ztratí.
Váš trenér Novák zval fanoušky na úterní přílet do Ruzyně. Dokážete odhadnout, kolik jich dorazí?
Radši si to nepředstavuju. Ale jsem ráda za všechny, protože vím, jak mi ti lidé fandí. I ve chvílích, kdy se nedaří, tak si říkám, že musím jet kvůli nim.
Po prvním zlatu se vám od blahopřejných zpráv zavařil mobil. Teď nápor přečkal?
Tentokrát ano, všechny zprávy v mobilu jsem si přečetla. Postupně jsem je promazávala, ale přicházely nové a nové. Ale ty, co mám v počítači, jsem ještě nepřečetla, musela bych se zbláznit.
Vychází o vás kniha. Neříkáte si, že to je zvláštní ve 22 letech? Biografie většinou vycházejí až na sklonku kariér sportovců....
Pravda, je to zajímavé. Doufám, že nebude jen o mně, ale o celém rychlobruslení. Nečetla jsem ji, jen Petr, takže se nechám překvapit.
Jste přesvědčená, že teď už se dočkáte nové haly?
V to doufám...
Nebylo by v něčem lepší se dál schovávat v cizině?
Hala by ale nebyla jen pro mě, ale pro všechny, co by bruslili po mně nebo se mnou. Je nás docela málo, ale když vidím, kolik lidí jezdí na kolečkových bruslích, říkám si, proč by nemohli jezdit i na ledě.
Trenér Novák říká, že peníze vás nezajímají. Opravdu nepřemýšlíte, co si za vydělané více než tři milióny pořídíte?
Na to vůbec nemyslím, jsem ráda, že mám medaile.
Ani žádný dárek si nedopřejete?
Jen dovolenou.
Kde? Někde u ledu?
To určitě ne, na Antarktidu nepojedu! (směje se) Ještě nevím, kam.
Co byl váš nejsilnější zážitek během těch dvou olympijských týdnů?
Je jich strašně moc. Tři skvělé závody, jedna největší bolest v životě, jeden nejhorší dojezd. Nádherné stupně, lidi kolem... Nedokážu vybrat jeden.
Už jste svůj vítězný závod na pětce viděla v televizi?
Jen poslední dvě kola. A málem jsem umřela, když jsem se na to koukala. To bylo hrozné...
Prohlížela jste si už všechny tři své medaile vedle sebe?
Měla jsem je položené vedle postele, ale prohlížela jsem si je jen chvilku, protože jsem pak musela zhasnout, abych zkoušela usnout. A čtyři hodiny se mi to nedařilo...
Jak to? Plánovala jste se přece po závodě pořádně vyspat.
Jenže jsem usnula až v půl páté. Bylo to hrozné, pořád se mi v hlavě honil ten závod. Říkala jsem si: „Máš to za sebou a budeš se moc dospat“, ale tak to nebylo.
Přesvědčil vás trenér, abyste si dala panáka na oslavu?
Ne, jen jsem koukala na trenéra, jak pije s doktorem a panem Paříkem (trenér Kateřiny Novotné - pozn. red.). Nedala jsem si nic. Bylo mi jasné, že kdybych si něco dala, tak to asi nepřežiju... Jen jsem si po závodě napustila vanu, a pak se dívala na hokej. A koukala, jak pijou... (úsměv)
Jakou jste si ráno dopřála snídani šampiónky?
Vstávala jsem v devět, měla jsem hrozný hlad, ale ještě jsem točila něco pro televizi, takže jsem se na nějaký snídaňo-oběd dostala až v půl dvanácté. Dala jsem si čínské nudle a klobásu s hořčicí a kečupem. Těšila jsem se na to.
Dovedete si představit, že vás v této sezóně čekají ještě další závody?
Teď si nedovedu představit, že bych se měla postavit na start. Ale nějaká motivace přijde. Až vstoupím na led, tak si řeknu, že to není tak špatné.
Odměnila jste se výletem na biatlonovou štafetu, proč jste chtěla vidět zrovna Björndalena?
Sledovala jsem ho na posledních dvou olympiádách. Je úžasné, co dokázal, proto jsem ho tu chtěla vidět.
