V novém týmu způsobil dost netradiční haló. Zvláštní pocit, usmívá se Zlámal

(smích) V první řadě bych chtěl říct, že to není jen o mně. Jsme dobří jako tým. Každý zápas se někomu zadaří, třeba teď naposledy Naismith dal hattrick. Nemáme jen jednu individualitu, ale daří se všem, a to je důvod, že se nám tak zatím daří.

O tom jsem se právě bavil s klukama ze šatny. Po třech zápasech jsem vždycky měl jeden bod a spíš jsem měl starosti ohledně záchrany, takže takovou sérii zažívám poprvé v životě a užívám si to. Je to hodně příjemný, ale i zavazující, protože v ní chceme pokračovat.

Celtic je nejsilnější tým v lize a každý den se neporáží, takže vyhrát bylo hodně příjemné. Ale oslavy nebyly nijak divoké. Jen s pár hráči jsme šli na večeři.

Když hrajeme doma, tak všichni cítíme až neuvěřitelnou sílu od fanoušků. Myslím, že pro každého soupeře bude velmi těžké u nás bodovat.

(smích) Jooo, to se tu slušně řešilo. To je tady taková klasika, vedeme 1:0, fanoušci jsou naštvaní, a navíc na našem stadiónu stojí hodně blízko brány, takže jsme s nimi v blízkém kontaktu. Já jsem se tomu jen pousmál, protože tohle se prostě stává. Určitě se nebudu válet na zemi a simulovat.

Stoprocentně! Ale teď nemyslím toho jednoho fanouška, co po mně hodil míč. Myslím to, jak při utkáních fandí. Třeba na naše domácí duely chodí sedmnáct, osmnáct tisíc lidí, kteří dokážou vytvořit atmosféru jako blázen. Pak mě uchvátila ještě jedna věc.

Skvělá je mentalita klubu, kterou nastavila majitelka (Anna Budgeová). Při obědě k nám třeba přisedne a ptá se na rodinu apod. Takovou lidskost a přátelskou atmosféru oceňuji. Klub také například každé tři týdny pořádá pro fanoušky akce, kterých se účastníme, kupříkladu Family Day. Kultura klubu je úžasná. Přirovnal bych to třeba k Bohemce.

Rodina je šťastná. Malej se začíná učit anglicky, už ho připravuji na to, že půjde do školky. Edinburgh je krásný město, takže jsme se tu usadili velmi rychle.

Byl jsem obrovsky překvapený, protože jsem ani nečekal, že se něco podobného ještě ve 32 letech povede. Samozřejmě jsem do toho chtěl jít. Od malička jsem toužil po angažmá na Ostrovech, protože jsem cítil, že tamní fotbal je pro mě. Naštěstí přestup dopadl a jsem za to rád a každým dnem si to užívám.

Novináři ani ne, to spíš fanoušci. Místní novináře spíše zajímá moje rozcvička, což je celkem úsměvný, protože ji dělám celý život pořád stejně a nikdy nikoho moc nezajímala.

To právě vůbec nevím. Já při rozcvičce udělám pár kotoulů a pak pár dalších věcí na rozehřátí těla. Všude, kde jsem byl, nikdo o ni nejevil zájem, ale ve Skotsku z toho bylo celkem haló. I fanoušci chodí dřív na zápas, aby viděli moji rozcvičku. Je to takový zvláštní pocit, že když se rozcvičujete, kouká na vás celý stadión (úsměv). Ale beru to v pohodě.

Konkrétně v Hearts zanechali čeští hráči výbornou stopu. Třeba Rudi Skácel je tu pořád na zdech fanshopu, fanoušci stále nosí jeho dres a je tu hodně populární. Klub má s českými hráči dobrou zkušenost, a proto i hledá u nás v lize. Ale třeba ostatní městské kluby, třeba Hibernian, tam byl z českých hráčů snad jen půl roku brankář Černý jinak nikdo, a proto oni české hráče nehledají.

Když jsem odcházel do Udine, tak to bylo nejtěžší, ale postupem času, jak je člověk starší a zkušenější tak to bere více s nadhledem. Takže až tak náročný to teď pro mě nebylo. Vzhledem ke zkušenostem se už aklimatizuji rychleji.

Vzdát úplně ne, ale samozřejmě, že když je člověk sám venku a nehraje, je to těžký, navíc se objevuje i stesk po domově. Ale je dobrý to vydržet a překonat. Člověka to posílí i jako osobnost a je hozen do vody a musí se naučit plavat. Není nejlepší případ, když za hráčem přijede rodina a stará se o něj. To bych i poradil mladým hráčům, aby se nevzdávali a vydrželi. Ono se to většinou v dobré obrátí.