Rubriky:

Sport+

Kanonýr Koller na roztrhání. Skauting střídá s cestami do Čech, teď ho k návratu láká i Borussia

14. září 2018 08:22 - Monte Carlo

Impresário by se mu hodil. Nebo alespoň osobní sekretářka, která by mu organizovala program. „Ale to ne. Zatím stíhám, každý den mám ovšem pořádně nabitý,“ smál se někdejší fotbalový snajpr Jan Koller, když se na malém černém skútru propletl rozpálenými uličkami Monte Carla a zaparkoval na pobřežní promenádě před luxusními jachtami, jež ji lemují.

 

Zdeněk Pavlis, Sport.cz

„Nejlepší dopravní prostředek, jaký jsem si mohl pořídit. Autem se tady jezdit nedá, natož abych v přeplněném městě našel místo k parkování. Ale díky skútru jsem z domova všude za pár minut. A z chalupy, kterou jsme si pořídili nahoře nad Nice, zvládnu cestu do Monte Carla během půlhodiny," potvrzoval, že se v monackém knížectví a vůbec na francouzském jihu usadil už napořád. I proto si tady s rodinou pořídili i chatu.

„No chatu, on je to spíš domek se zahradou. Bydlení v Monte Carlu pronajímáme, a proto jsme se přestěhovali do kopců nad Nice a já mám o povinnost víc. Musím se starat o hosty, kteří u nás bydlí," se smíchem prozrazoval rozšíření svých aktivit. Pro změnu podnikatelských, které musel vtěsnat do programu vyplněného převážně sportem.

Malý skútr je tím nejlepším dopravním prostředkem, s nímž se dá po Monte Carlu jezdit. I Jan Koller na to už dávno přišel.

Zdeněk Pavlis

„Ale starostmi o rodinu také. Dcery dorůstají, starší se věnuje volejbalu, mladší pro změnu moderní gymnastice, takže dohlížím i na ně. I kvůli nim bychom se do Čech těžko vraceli, protože tady dole na jihu našly nový domov. Bylo by svízelné vytrhávat je se zdejšího prostředí, takže bychom už neměnili."

Role patrona ho baví

Kollera to však táhne do Čech pořád. Nejen domů do rodné Smetanovy Lhoty, kde ho v posledních letech pravidelně dopisují na soupisku místní jedenáctky hrající okresní přebor, aby se postaral o pár gólů.

„Slíbil jsem, že na podzim na čtyři pět zápasů zase přijedu a nějaký gól snad ještě dám. I když si už vymiňuju, že budu hrát stopera, abych nemusel tolik běhat."

Domů se však vrací i proto, že kývl na nabídku, aby se stal patronem reprezentační devatenáctky a pomáhal trenérům Suchopárkovi s Horňákem cepovat a připravovat mladé kluky nejen na listopadovou kvalifikaci evropského šampionátu této věkové kategorie, ale i na budoucnost, jež je ve fotbale čeká.

Role patrona reprezentační devatenáctky Jana Kollera obrovsky baví. I proto se často vrací z Monaka do Čech.

Jan Tauber

„Baví mě to. A moc. Už jsem dokonce Honzovi a Míšovi říkal, že bych se rád do práce zapojil ještě víc. Mám sice přidělenou jen roli patrona, ale snažím se trenérům pomáhat, jak se dá. S kluky trénuji, i na dvě brány s nimi také zahraju. Hlavně jim však hustíme do hlavy, že musí dávat fotbalu úplně všechno, protože jedině tak se prosadí a jednou možná zakotví v opravdu velkém klubu. Třeba také v Dortmundu nebo v Monaku, kde jsem hrával já," líčí nejlepší střelec v historii české reprezentace nadšeně práci, která ho chytila.

S mladými je doma potíž

„Potíž je ovšem v tom, že dnešní generace není tak ctižádostivá, jako jsme bývali my. Kluci jsou pohodlnější, a hlavně mentálně nevyzrálí, většina z nich se spokojí s málem. Pomýšlí na zahraniční angažmá, ale klidně se odejdou i do podprůměrného klubu, protože nabízená smlouva je okamžitě oslní. Anebo s odchodem do ciziny až příliš spěchají. Když třeba po evropském šampionátu jednadvacítek pořádaném před třemi lety u nás v Čechách mířil Kliment po povedeném půl roce v Jihlavě a jednom vydařeném zápase na malém EURO rovnou do Stuttgartu, hned jsem věděl, že jde o totální nesmysl. Bundesliga ho zákonitě semlela. Sám jsem si to prožil... Když jsem přestupoval z belgického Anderlechtu do Dortmundu, trvalo mi půl roku, než jsem si zvykl a na bundesligu se adaptoval," prozrazuje, o čem si s mladými reprezentanty často povídá.

Role patrona reprezentační devatenáctky Jana Kollera obrovsky baví. I proto se často vrací z Monaka do Čech.

Jan Tauber

„Někteří naslouchají a pracují na sobě, jiní hřeší jen na svůj talent. Ale všichni strašně pospíchají. Třeba Honza Žambůrek, velký talent, který za náš výběr hraje... Místo aby se etabloval ve Slavii a snažil se prosadit do ligového týmu, hrne se na Ostrovy do Brentfordu," povzdechl si, že doba se změnila a mladá generace ještě víc.

Zato on je pořád stejný. I v pětačtyřiceti, které před půlrokem oslavil, je pro něho sport pořád náplní života. Potřeboval by, aby den měl alespoň osmačtyřicet hodin, protože jedině tak by byl schopen všechno stihnout. Anebo aby měl k ruce impresária, jenž by denní program nalinkoval.

Borussia ho zlákala k návratu

„A bude hůř," směje se Koller. „Teď si ozval můj bývalý spoluhráč z Dortmundu Jörg Heinrich, že dal dohromady jedenáctku veteránů Borussie a že se mnou počítá. Už dokonce naplánoval a dojednal turné do Singapuru, kde máme sehrát šňůru zápasů. Samozřejmě jsem kývnul, protože se hrozně rád uvidím s kluky, s nimiž jsem v Dortmundu několik sezón kopal."

Fotbalu má přitom během týdne navrch hlavy, protože o dlouhána Dina je v Monte Carlu, stejně jako po celém francouzském jihu pořád enormní zájem a mužstva se předhání, aby ho zlanařila.

Role patrona reprezentační devatenáctky Jana Kollera obrovsky baví. I proto se často vrací z Monaka do Čech.

Jan Tauber

„Už to ale není jako dřív. V Monte Carlu hraju pravidelně za mužstvo hradní stráže prince Alberta jakousi monackou podnikovou ligu. Proti mačaftům policistů, bankovních úřadníků... Finále je vždy velkou událostí, takže i princ Albert dorazí, aby ho sledoval a předal poháry. Do Nice mě zase zlákali moji bývalí spoluhráči z Monaka, takže i s nimi chodím pravidelně hrát. A k tomu si přidávám každou neděli hokej. V Nice, které hraje nejvyšší francouzskou soutěž, se dalo dohromady mezinárodní společenství. Kanaďané, Rusové, Holanďané, Finové, já s nimi. Hrávali jsme dokonce francouzskou amatérskou ligu, ale nakonec ji nedohráli. Ono cestovat šest hodin k zápasu do Grenoblu a pak zase šest hodin zpátky dávalo všem pořádně zabrat. Takže teď raději vyrazíme dvakrát do roka na turné do Čech, které domluvím a zorganizuji, a jinak si to rozdáváme jen mezi sebou."

Přichází éra francouzské nadvlády

O tenisu, jemuž před časem také propadl, Koller taktně mlčí, i když na promenádě lemující moře čas od času narazí na zdejší tenisové rezidenty Djokoviče, Ljubičiče a další celebrity bílého sportu.

„To jo, potkám je, pozdravíme, ale že bych si s nimi piknul, to ne. Ono už to ani s tenisem není jako dřív, fyzička přece jen schází. Čas od času si jdu zahrát nějaký amatérský turnaj, ale většinou vypadnu hned v prvním nebo druhém kole," přiznává, že na kurtech už rozhodně díru do světa neudělá.

„Proto teď raději zkouším padell, což je něco mezi tenisem a squashem. Tady na francouzském jihu jde o hrozně populární sport, a proto jsem se na něj také dal," hlásí se k nové vášni, která mu zabírá také hodně času.

Role patrona reprezentační devatenáctky Jana Kollera obrovsky baví. I proto se často vrací z Monaka do Čech.

Jan Tauber

„A do toho musím vtěsnat ještě skauting. Dřív jsem objížděl francouzské prvoligové a druholigové stadióny, abych pro pražskou Spartu objevoval a sledoval mladé hráče, o které by mohla mít případně zájem, ale když na Letné skončil v roli sportovního ředitele Tomáš Požár, padla i má spolupráce se Spartou. Ale na zápasy jezdím pořád, protože i skauting mě baví, byť ho dělám jen sám pro sebe. A že mladých talentovaných hráčů ve Francii po hřištích pobíhá... A teď, když se Francouzi stali na šampionátu v Rusku mistry světa, se jich objeví určitě ještě víc. Tak jako před časem patřil fotbalový svět Španělům a poté Němcům, nyní podle mého nastane francouzská éra," potvrzuje Koller, že by opravdu potřeboval, aby den měl osmačtyřicet hodin, protože jedině tak by dokázal všechny aktivity stihnout.

Zdeněk Pavlis (Monte Carlo), Sport.cz

Zrušit

Nejlepší články a glosy jednou týdně do e-mailu

Zadané údaje zpracováváme dle těchto podmínek.

Časová osa: Sport+

Filtr článků - Sport+