V osmadvaceti bojuje o premiéru v NHL. Na farmě si připadám jako dědek, přiznává Radil

Já jsem těch rozhovorů v angličtině zas moc nedělal, takže ani ne. Pro mě je to příjemné. Po tom, co tady musím mluvit jenom anglicky.

Postupně. Hokej je tady, řekl bych, docela náročný. Hra je kvůli menšímu kluzišti rychlejší, hraje se víc do těla. Není prostor na takové kombinace jako v Česku nebo v Rusku. Vše se tlačí na bránu. Na podrobnější srovnání je ještě čas, vždyť jsem tu odehrál čtyři přípravné zápasy za Sharks a čtyři na farmě.

Hlavně to, že tady nejlepší hráči jsou skvělí úplně ve všem. V rychlosti, v bruslení, prostě ve všem, co hokejista potřebuje. To v Rusku nebylo. Ukázalo mi to, že člověk musí na sobě pořád pracovat, aby se zlepšoval a zlepšoval. A taky zázemí je na top úrovni, což jsem neznal.

Zprvu jsem si připadal jako fanoušek. Tyhle kluky znáte jenom ze sestřihů NHL. Po chvíli se ale člověk okouká. Hlavně oni jsou naprosto v pohodě. Chovají se ke všem stejně. Musím říct, že zkušenost s nimi je naprosto pozitivní.

Joo, kluci mi dali nějaké tipy. Objel jsem dvě tři místa, která se mi líbila, a jedno si vybral. Tři týdny už bydlím ve vlastním.

Když příchod oznámili, lidé z toho byli nadšení. Všichni toužili mít jeho dres. Byl jsem na dnu otevřených dveří, na kterém se fanoušci mohli potkat s hráči, a právě na Karlssona se stála velká řada. On je tu brán jako velká modla. Američané si váží hokejistů, kteří toho v NHL hodně dokázali.

U mě nejde ani tak o hráče. Možná si proti nim zahrát a vyzkoušet si, jestli na NHL mám nebo ne. Spíš jde o osobní motivaci. Každý malý kluk, který chce hrát hokej, tak sní o NHL. Navíc Barracuda hraje ve stejném městě, takže kluky ze Sharks často vidím.

Já jsem se potkal s hlavním trenérem i generálním manažerem. Oni mě za hlavní kemp pochválili a řekli, že všechno bylo dobré. Když jsem se zeptal, proč mě poslali dolů, řekli mi, že musím hrát víc v oslabení a musí se o mně na farmě říkat, že to mám být já, koho mají povolat nahoru, když se někdo zraní. Prostě o mně chtějí slyšet. V podstatě to tady funguje na bázi, že vlastně slyšíte, že vše děláte dobře, ale prostě jdete na farmu.

Pro mě to byla novinka. Ale jak říkám, tady je spousta věcí jinak, než jak jsem je zažil v Evropě. Některé jsou pozitivní, některé jsou negativní. Člověk se nemůže moc zaobírat tím, že co a jak a proč má takový důvod. Tady musí mít hokejisté výsledky a pak mají šanci se probojovat do hlavního týmu a posouvat se dál v sestavě.

To přijdu (úsměv). To je pro mě další věc, která je jiná. V Evropě jsem býval brán za střední generaci. A teďka jsem druhý nejstarší v týmu. To je pro mě zvláštní. A mám v podvědomí, že ten hokej nemusím hrát už tak dlouho jako tihle kluci. Ale já jsem s tím do toho šel.

Vyloženě jsme to neprobírali. Na farmě je to o tom, že se chcete ukázat, abyste byl ten další, kterého si vezmou nahoru. O ničem jiném to tady není. Na jedno místo čeká až pětadvacet kluků. Každý si uvědomuje, že Barracuda je jen záložní tým.

Jo, to teplo je super. V půlce října je tu 29 stupňů. Pořád svítí sluníčko a to člověka nabíjí. Ještě teda více, když přijede přítelkyně, to už mi tady nic k úplné spokojenosti nechybi. Je tu spousta míst, třeba hory, pláže, kam se jezdíme podívat.

To je pro mě taky velká změna. Neříkám, že mi předtím v KHL vedení klubu řídilo volný čas, spíše tolik volného času nebylo, tady se určitě tráví na zimním stadiónu méně času. Tréninky jsou jen dopoledne a v podstatě je pravidlo, že maximálně na stadiónu můžete být tři až čtyři hodiny.

Tady se koncentruje vysoká konkurence, a tak je jen na vás, jak se připravíte na trénink či zápas. Když se nebudete připravovat dobře a nebudete odvádět výkon, nahradí vás někdo jiný. Pro klub je to výhoda, protože hráčů je spousta a vždy se někdo najde.