Článek
Desítky žurnalistů jsou po každém zápase mistrovství doslova lačné po každém jeho slově, ovšem mladý forvard se v rozhovorech příliš nevyžívá. Navíc plachý Rus není zdatný v angličtině, a tak své skromné odpovědi šeptá tlumočníkovi. Plachost ovšem zůstává stranou, jakmile Ovečkin vyjede na led a svými drzými kousky začne zvedat lidi ze sedadel. V tu chvíli mají skauti zámořských klubů oči jen pro něj.
"Výjimečný talent," rozplývá se Goran Stubb, šéf evropských hledačů talentů pro NHL a vypočítává Ovečkinovy přednosti: "Je to úžasný bruslař s bleskovým zrychlením a výtečnou střelou zápěstím, rozený kanonýr. Je prototypem klasického ruského hokejisty v tom nejlepším slova smyslu. Vidíte na něm, jak tuto hru miluje. Takový zápal u některých jiných hráčů těžko hledáte."
Kanonýr se slabostí pro tvrdou hru
Stubb je přesvědčen, stejně jako řada jeho kolegů, že Ovečkin je v 17 letech lepší než kdysi na velké scéně začínající Pavel Bure, Sergej Fjodorov nebo Alexander Mogilný, kteří jsou v současnosti stálicemi NHL. "Není totiž jen střelcem, dokáže příležitost také vypracovat a když má kotouč, můžete od něj v zakončení očekávat cokoli. Pro kulišárny má totiž vytříbený cit. Navíc není žádná citlivka, u mantinelu dokáže být pořádně ostrý," přidává Stubb.
To koneckonců přiznává i samotný Ovečkin, jenž má pro agresivní styl hokeje poměrně dobré fyzické parametry: měří 184 centimetrů a váží 85 kilogramů. "Ano, hře do těla se ani v nejmenším nebráním," přikyvuje Rus.
Hokej potřebuji jako vzduch, který dýchám
Ovečkin mohl na startu sportovní kariéry čerpat z dobrých rodinných základů, vždyť matka Taťjana dvakrát vyhrála olympijské zlato se sovětskou basketbalovou reprezentací v letech 1976 a 1980, otec Michail byl zase manažerem basketbalového družstva Dynama Moskva.
Alexander začínal s hokejem v sedmi letech právě v Dynamu Moskva, ale rodiče neměli mnoho času se synovi věnovat a tak málem skončil dříve, než začal. Kouč Dynama si však talentovaného kloučka všiml a za žádnou cenu jej nechtěl pustit k vodě. A tak vypomohl starší bratr Sergej, který jej začal vodit na tréninky.
Na bratra Alexander často vzpomíná, jak říká nemine den, aby na něj nemyslel. Sergej však před několika lety zemřel. "Udělal pro mne mnoho. Po každém zápase mu znovu a znovu děkuji," říká Ovečkin, který poprvé nastoupil za moskevské Dynamo k zápasu Superligy ve svých šestnácti letech. Hrál proti mužům o dvacet kilo těžším a většinou alespoň o deset let starším, ale dokázal se prosadit.
Chce se stát Žralokem
Alexanderovou touhou je, jak jinak, vyniknout v zámořské NHL. Do draftu však vstoupí až za rok a je jasnou jedničkou. Pokud by si mohl vybrat některý z týmů slavné zámořské ligy, sáhl by po San Jose Sharks. Důvod je prostý. "Když se začaly vysílat zápasy NHL v Rusku, byli Žraloci jedním z prvních celků, které jsem viděl a zalíbilo se mi jejich logo. A navíc, mým oblíbeným hráčem je Owen Nolan," svěřil se Ovečkin, který se ovšem myšlenkami na draft 2004 příliš nezabývá.
"Jestli mě vyberou jako prvního nebo jako desátého, na tom teď nesejde. Mé myšlenky se neupírají tak daleko, nyní mi jde hlavně o zisk zlata z tohoto šampionátu," stáčí řeč zpátky k mistrovství světa dvacítek. "No, snad ještě o jedno mi jde. Aby mi to šlo v Dynamu," přece jen nakonec přidává další přání. O tom, jak velký význam má v jeho životě hokej, svědčí slova na rozloučenou: "Hokej? To je můj život. Potřebuji jej jako vzduch, který dýchám."
