Článek
Nestává se příliš často, aby wimbledonský šampión musel na centrálním dvorci skousnout nadšený jásot fanoušků po své chybě a naopak povzdech při svých vítězných míčích. Djokovič ale vše ustál jako správný profesionál, ohradil se pouze, když jeden z diváků vykřikl v hledišti mezi jeho prvním a druhým servisem.
Podle hlasování, jehož výsledky byly zveřejněny těsně před finále, přálo Federerovi titul 75 procent wimbledonských fanoušků, realita ovšem byla taková, že podpora pro Švýcara byla takřka stoprocentní.
Federer si zkrátka získal srdce ostrovních fanoušků, jimž evidentně svojí noblesně gentlemanskou image v kombinaci s elegantním herním stylem a dlouholetou zárukou kvality ideálně zapadl do atmosféry wimbledonských tradic.
Tohle mě netrápí
„Tohle mě ale vůbec netrápí. Očekával jsem, že to během zápasu přijde. Je to normální, protože Roger je šampión na kurtu i mimo něj," komentoval srbský tenista nálady v ochozech centrálního dvorce.
„On je velmi sympatický chlap, na téhle úrovni hraje mnohem déle než já. Téměř kdekoliv jsem proti Rogerovi hrál, bylo to stejné. Musím to akceptovat. Musím makat na tom, abych si získal přízeň. Možná se jednou dočkám," doufal bělehradský rodák.
Djokovič, jenž se podle slov jeho kouče Borise Beckera s Federerem zrovna moc nemusí, sice mluvil s pokorou ke svému sokovi, nicméně i on sám už by mohl usilovat o status hrající legendy. Získal už devět grandslamových titulů, jen o dva méně než velikáni jako třeba Björn Borg či Rod Laver, kteří finálovému klání v neděli přihlíželi.
Je lepší, ale vydělává méně
Jenže současná světová jednička z různých důvodů takto výsostné postavení u fanoušků zřejmě nemá. Přitom rozhodně není chladnou mašinou na úspěchy jako býval třeba Pete Sampras.
V jeho hře i projevu mimo kurt v žádném případě nechybí emoce, umí pobavit, proslulé jsou třeba jeho vtipné imitace špičkových tenistů a směrem k fanouškům bývá velmi otevřený. Kromě srbštiny mluví také výborně anglicky, německy a italsky. Ani v jazykové výbavě si tak třeba s Federerem nijak nezadá.
Navíc sám způsobil v tenisu menší revoluci: bezlepkovou dietou počínaje a herním pojetím opřeným o úžasně flexibilní pohyb, bezchybnou defenzívu a permanentní agresivitu od základní čáry konče.
Ale málo platné, i když je světovou jedničkou, značky jako Roger Federer či Rafael Nadal platí stále více, což se odráží i na výši příjmů. Federer už tři roky nevyhrál žádný grandslam a už dávno není světovou jedničkou, jenže díky mimořádně lukrativním smlouvám s takovými giganty jako Nike, Wilson, Credit Suisse, Mercedes-Benz, Gillette či Moet & Chandon je stále bezkonkurenčně nejlépe vydělávajícím tenistou světa.
Podle amerického časopisu Forbes vydělal Švýcar za loňský rok celkově 56,2 miliónu dolarů, zatímco světová jednička Djokovič „jen" 33,1 miliónu. Dostal se tak před něj i momentálně hodně uvadající Nadal (44,5 miliónu).
Djokovičovi možná uškodil začátek jeho hvězdné kariéry, kdy vedle emočních výbuchů na kurtu také budil podezření z ne úplně férových praktik. Třeba, že často předstíral zranění, aby vyvedl soupeře z koncentrace. Nejednou po vyžádání ošetření na kurtu následně otočil zápas. Na sponzory a fanoušky z jiných zemí dost možná nepůsobil zrovna sympaticky ani jeho velký patriotismus. Například když se osobně angažoval v kampani proti odtržení Kosova od Srbska.
Pro uhlazený tenisový svět byl možná horkorevný Balkánec z ekonomicky slabé země soustem, s nímž si nevěděl moc rady. Však také právě Federer kdysi okřikl během zápasu příliš hlučné Djokovičovy rodiče Srdjana a Dianu, aby byli „zticha".
V posledních letech je však jasně patrné, že i v těchto ohledech na sobě Djokovič hodně zapracoval. Mentálně je na kurtu mimořádně silný, se zdravotními patáliemi, ať už reálnými či předstíranými, je konec a i ve výstupech do médií se snaží napasovat do mustru stanoveného Federerem a spol. Tedy hodně slov o respektu, kvalitách soupeře a fanoušků a pokud možno se vyhnout kontroverzním prohlášením.
