Článek
Před závodem jste mluvila o velkém tlaku, který na vás doléhá. Přinesl triumf i úlevu?
Asi všechno dohromady. Když jsem viděla před startem, kolik je v aréně lidí, cítila jsem strašnou nervozitu. Navíc jsem samozřejmě nechtíc viděla celou rodinu. Mžourala jsem do hlediště, když jsem se rozjížděla a postupně je všechny našla, tudíž psychicky hodně náročné okamžiky. Ale mít zlato je paráda.
Jak jste vnímala časy, které zajížděly soupeřky, než jste se vydala na trať?
Když jela Nizozemka Kleibeukerová a viděla jsem, jak rychle trať zmákla, byla jsem trošku vyděšená. Trenér mi říkal, abych byla v klidu, ale nikdo nemůže vědět, co se přesně stane a jak pojedu.
Čekala jste, že vaše největší soupeřka Nizozemka Ireen Wüstová od startu vystřelí jako raketa? Nenahnala vám strach?
Její taktika je pokaždé stejná. Rozjede závod na maximum a po třech kilometrech její náskok doháním. Nyní byl průběh podobný. Když jsem na ni ztrácela dvě a půl vteřiny, byla jsem trošku nervózní. Přestože trenér určil jasnou taktiku a já měla začít bojovat po pěti kolech, aby tempo gradovalo v druhé polovině závodu. Jakmile jsem viděl, že je trenér v klidu a tleskáním vyjadřuje spokojenost, zůstávala jsem klidná.
Když cílem projely poslední soupeřky, dojela jste s vlajkou nad hlavou k mamince a na bariéře s ní seděla v objetí. Šlo o nejemotivnější okamžik večera?
Byla jsem ráda, že na závod dorazila kompletní rodina. Máma se ke mně dostala, protože seděla na straně, kde nebylo plexisklo. Pak jsem jela i na protilehlou část oválu, kde byl ještě táta, brácha a zbytek rodiny, ale přes ochranné plexisklo jsme se k sobě nedostali. Nicméně s mamkou šlo o skvělé okamžiky dne. Jsem strašně ráda, že moji nejbližší mohli vidět zlatý triumf na vlastní oči..
| Očima maminky Evy: |
|---|
| Jsem neuvěřitelně šťastná, ale upřímně, ještě si to úplně neuvědomuji. Celou dobu jsem byla hrozně nervózní, a to i přesto, že jsem Martině věřila. Před jejim závodem jsem seběhla dolů a hodně moc křičela, aby mě Martina slyšela. Když dojela, tak mi tekly slzy dojetím. I když by se to nemělo, tak mě Martina po svém vítězství jela obejmout. Být tady u toho, je něco úžasného. Teď na ni počkám a pak ji doprovodím do olympijského domu. |
Třetí zlatou olympijskou medailí jste vstoupila mezi legendy českého sportu. Jen Čáslavská a Zátopek mají bohatší sbírku z her. Cítíte se jako legenda?
Ne, připadám si pořád stejně (směje se). Ale je fajn, slyšet vlastní jméno ve spojení s panem Zátopkem a paní Čáslavskou. Jde o jména, která u nás nikdy nezestárnou a do jejichž společnosti by se chtěl každý dostat. Já se k nim snad ani nemohu řadit.
