Článek
ESTER LEDECKÁ. Není třeba nadržovat českým sportovcům, dvaadvacetiletá dívka z Prahy se zařadila mezi globální sportovní hvězdy. Už jen samotný start v lyžování a snowboardingu byl historickou raritou, triumf v obou sportech prvotřídní senzací.
Záběry, jak se startovním číslem 26 dojela do cíle super-G a na obrazovce naskočilo první místo, obletěly svět. Ledecká nevěřícně kroutila hlavou, když jí kameraman řekl, že je vítězkou, jen nechápavě opakovala: Ne, ne. Perfektně vystihla pohled soupeřek americká superstar Lindsey Vonnová: „Chtěla bych mít talent jako ona, střídat sporty a vyhrávat v nich. Ale jsem dobrá jen v lyžování. A i v něm mě porazila."
MARTIN FOURCADE. Tak vyrovnané soutěže na vrcholné akci mužský biatlon dlouho nepamatuje. Dvanáct individuálních medailí mělo jedenáct majitelů. Jen francouzský fenomén dokázal uzmout zlato v závodě s hromadným startem i ve stíhačce, navrch vytáhl na trůn smíšenou štafetu.
Ve dvou případech si cílovou rovinku vychutnával s francouzskou vlajkou v ruce, ve finiši závodu s hromadným startem na nic podobného čas neměl. Po souboji na cílové čáře s Němcem Simonem Schemppem už vztekle praštil hůlkou do sněhu v domnění, že prohrál, ale fotofiniš mu titul přisoudil. Bitvu na patnáct kilometrů rozsoudilo čtrnáct centimetrů.
JOHANNES KLAEBO. Ještě před třemi lety v podstatě neznámé jméno vystřídalo krajana (a Klaebův vzor) Pettera Northuga v pozici krále běžecké stopy. Ve Světovém poháru Nor debutoval v únoru 2016, vloni ovládl pořadí SP ve sprintu, teď už vede absolutně.
A roli favorita stvrdil i v Pchjongčchangu. Vyhrál sprint klasicky, týmový sprint i štafetu, když zejména ve stoupáních byl jednadvacetiletý mladík nepolapitelný. A to si ještě jeden potenciální medailový boj odpustil, z Koreji odjel už před závěrečnou padesátkou. „Johannes se rozhodl, že to stačí. Se svými olympijskými závody je spokojený a pro padesátku už nemá dostatečnou motivaci," prohlásil šéf norského týmu Tor Arne Hetland.
LAURA DAHLMEIEROVÁ. Vyhrála sprint i stíhačku, ve vytrvalostním závodě mohla dosáhnout na zlatý hattrick, jaký se předtím ještě žádné biatlonistce nepodařil. I bronz ale Němku pasoval na jasnou vládkyni biatlonových soutěží.
Královna minulé zimy přitom v úvodu sezóny marodila a nebyla přesvědčivá. „Ale tady jsem byla v nejlepší formě, a to byl můj cíl," pochvalovala si. Měla na dosah i medaili ze smíšené štafety, ale po nepovedeném posledním úseku Arnda Peiffera a marném protestu Němců po ostrém finiši s Italy už další kov nepřidala.
MARIT BJÖRGENOVÁ. Po hrách v Pchjongčchangu je jasno, nejúspěšnější sportovkyní v historii zimních her je sedmatřicetiletá rodačka z Trondheimu. V Koreji rozšířila svou sbírku o zlata ze štafety a klasické třicítky, stříbro ze skiatlonu a bronzy z volné desítky a týmového sprintu.
Celkem už má patnáct olympijských medailí, z toho osm zlatých, s touto bilanci trumfla slavného biatlonového krajana Oleho Einara Björndalena. „Mám za sebou skvělou kariéru, je těžké uvěřit, co se mi na pěti olympiádách povedlo," přiznávala Norka, která ale nevyloučila, že ještě příští zimu bude závodit.
MARCEL HIRSCHER. Pod pěti kruhy startoval potřetí, ve Vancouveru ani v Soči však fenomén točivých disciplín na zlato nedosáhl. A tak cíl pro představení na korejských svazích zněl jednoznačně: vybojovat jakýkoliv triumf. Nejprve ovládl kombinaci, když po dvanáctém čase ve sjezdu zdrtil všechny soupeře ve slalomu, pak přidal druhé zlato v obřím slalomu.
Všichni už ho viděli jako krále her, měl ovládnout ještě slalom. Jenže chyboval a vypadl už v prvním kole. „Srdeční disciplína mi euforii nepřinesla, ale mám dvě zlata, což je víc, než jsem si dokázal představit," rozplýval se.
