Článek
Útočník Jaromír Jágr na pondělním tréninku národního týmu v Soči.
Do Soči jste spolu s dalšími hráči dorazil v pondělí a ještě tentýž den absolvoval trénink. Nepřál jste si před startem náročného turnaje radši víc odpočívat?
Ani jsem nepředpokládal, že budeme hned trénovat. Čekal jsem, že dostaneme volno, ale trenér změnil názor. Možná je ale dobře, že jsme šli hned na led. Jak je člověk z NHL zvyklý na malé hřiště, tak tady je to úplně o něčem jiném.
Lze si během pouhých dvou dní přivyknout?
Není to jednoduché, přitom je to nejdůležitější věc. Musíš hrát úplně jiným stylem, jak nemáš puk na hokejce, je hrozně těžké dostat ho zpátky. Ale na to si budou muset zvyknout všechna mužstva. Záleží na, jak rychle to komu půjde.
Je proto výhodou, že před duelem se Švédy absolvujete dva společné tréninky a ne jen jeden, jak bylo původně v plánu?
Samozřejmě je lepší, když jich máš víc. I kvůli únavě, kterou tím z těla dostaneš daleko rychleji.
Jenže jak překonat časový posun, který je oproti New Yorku devítihodinový? Snažíte se zadaptovat na ruský čas, nebo si jdete lehnout, když si o to tělo říká?
Nemůžeš jít spát, kdy chceš... Máme tady taky nějaký zápasy a tréninky (směje se). To bych šel spát zrovna teď a na trénink nešel. I když uznávám, ono to vypadalo, že ten první jsem prospal. Ale nějak to dopadne.
Překvapilo vás, jaké je v Soči teplo? Teploty přes den šplhají ke dvaceti stupňům a ani se nezdá, že se tu koná zimní olympiáda...
Není to nic nepříjemného, spíš naopak. Tohle počasí vítám, rozhodně je lepší, než kdybychom chodili do haly nebo na jídlo v mínus dvaceti.
Kvitujete, že vás hned na úvod čekají silní Švédové?
Je úplně jedno, na koho jdeš. I když Švédové vypadají z naší skupiny papírově jako nejsilnější, výborný mančaft mají i Švýcaři a Lotyši. Nemají sice tolik hráčů z NHL, ale nemyslím si, že je to jejich nevýhoda. Spíš naopak. Může být jejich velkým plusem mít na tak krátkém turnaji spoustu hráčů zvyklých na široký led.
Do Soči jste letěl společně s některými švédskými hráči z NHL, probírali jste spolu vzájemné utkání?
Je sice pravda, že jsme cestovali společně, ale o hokeji nepadlo jediné slovo.
Dokážete na čtrnáct dní hodit za hlavu situaci v New Jersey, se kterým bojujete o každý bod, abyste se dostali do play off, a přepnout jen na olympijské myšlenky?
Tak nic jiného ti ani nezbývá. Pořád máme dvacet pět zápasů do konce základní části, zase tak velkou ztrátu na postup nemáme. Ale teď člověk prostě přepnout musí, aby podal co nejlepší výkon za národní tým.
Není vyčerpávající, když hra Ďáblů stojí především na vás a právě vaše výkony s výsledky Ďáblů většinou stojí a padají?
Spíš mi to vyhovuje, aspoň má člověk extra motivaci si něco dokázat. Ale v Soči to bude o něčem jiném.
V Soči už jste se stačil potkat s rychlobruslařkou Martinou Sáblíkovou a při vzájemném rozhovoru jste se dobře bavili. Co jste probírali? Její stříbrnou medaili na třech kilometrech?
Ptal jsem se jí, jestli pojede patnáctistovku. Říkala, že na ní nemá moc velké šance, takže asi nepojede. Na to jsem jí odpověděl, že kdybychom my hokejisti se rozhodovali jako ona a nešli do turnaje, když nemáme šanci, tak se můžeme sebrat a jet rovnou domů (směje se).
Sledujete, jak se zásluhou biatlonistů a právě Sáblíkové rozrůstá česká medailová sbírka?
Když vyhrajou hokejisti, máš hned pětadvacet medailí najednou. (usmívá se).
