Článek
"Byl to velmi emotivní zápas a nyní se dostavuje prázdnota a velká únava, štěstí už odešlo," přiznal kapitán Pavel Dacjuk. Přiblížil tím, kolik sil stál hlavního favorita na zlato obrat v závěru finálové bitvy proti srdnatě bojujícím Němcům.
"Před vyrovnáním se srdce všech hráčů na střídačce zastavila. Čekali jsme na ten okamžik, jestli přijde. A pak Nikita Gusev skóroval a naše srdce začala znovu bít," prohlásil devětatřicetiletý Dacjuk.
Nezastíral, že role favoritů nebyla pro sbornou - i přes obrovskou kvalitu kádru - vůbec jednoduchá. "Vždy vás tato pozice tíží. Viděli jste sami, jak jsme začali semifinále proti Čechům i dnes finále s Německem. Byli jsme hodně opatrní, ten tlak tam byl," podotkl Dacjuk.
Neprozradil ale, zda pro něho bude dosažení hlavního hokejového snu signálem k ukončení skvělé kariéry. "Ještě si trochu počkejte. Až odejdu, budu vám chybět," řekl s úsměvem Dacjuk.
Hrdinou okamžiku za vyrovnaného stavu 3:3 se stal v polovině dvacetiminutového prodloužení Kirill Kaprizov, jenž během výhodné přesilovky čtyři na tři nekompromisně poslal puk pod horní tyč.
"Bylo to automatické, že jsem střílel. Pak už jsem jen někam jel a začal ze sebe strhávat věci," řekl Kaprizov. Odmítl ale osobní zásluhy. "V paměti lidí zůstane navždy celé naše mužstvo jako jeden tým, který vyhrál zlato," prohlásil.
"Je vážně těžké vyjádřit slovy, co teď cítím, protože stále nemohu uvěřit tomu, co jsme dokázali. Budeme potřebovat nějaký čas, abychom tuto informaci náležitě vstřebali," prohlásil Vjačeslav Vojnov, střelec prvního finálového gólu v čase 19:59.
Když jsem v pěti letech začínal s hokejem, byl právě tohle sen mého otce. A potom už i můj. Mám toho ale dost, bylo to těžké," uznal Kovalčuk. "Myslím, že jsme si zatím ještě naplno neuvědomili, co jsme vlastně dokázali. Pro mnohé to možná bez hráčů NHL vypadalo na jednoduchý turnaj, ale tohle je olympiáda. Bez ohledu na to, kdo hraje ve finále, jde o velkou zodpovědnost," prohlásil obávaný kanonýr.
Kovalčuk byl již u bronzu ze Salt Lake City 2002, i přes své zkušenosti zažil něco nového. "Pro mnoho kluků z našeho týmu se jednalo o první olympiádu. A docela určitě nezažili zápas, jakým byl ten dnešní. Včetně mě," podotkl Kovalčuk, útočník s bohatými zkušenostmi z NHL, který ale již několik sezon obléká dres bohatého ruského celku SKA Petrohrad.
Rusové si zazpívali hymnu a ocenili finálového soupeře
"Měli jsme velmi těžkého a disciplinovaného protivníka, bylo pro nás těžké hrát proti Němcům. Nebylo potřeba se nijak zvlášť motivovat, každý věděl, co je v sázce. Medaile je pořád stejná, ať s hráči NHL nebo bez nich, i když samotný turnaj je jiný. Radost a emoce na konci jsou ale stejné," podotkl Vojnov.
Rozradostnění Rusové si pak během slavnostního ceremoniálu na ploše haly v Kangnungu zazpívali hymnu, ačkoli hráli pod neutrální olympijskou vlajkou a něco takového jim bylo zapovězeno.
"Myslím, že tahle myšlenka byla v každém z nás. A pak, když jsme se tam seřadili, jsme začali zpívat hymnu. Vlajku jsme měli zakázanou, tak jsme museli něco udělat. Pro ruský lid jsme zpívali. A jestli se bojím, že za to budeme nějak potrestáni? Vždyť je přece svoboda slova," zdůraznil obránce Bogdan Kiselevič.
