Článek
Ještě den před závodem jste plakala bezradností, když jste si neuměla poradit s nástrahami olympijské trati. Na nejvyšším stupínku došlo na slzy štěstí?
Na to já právě moc nejsem. Když se týká něco mě, že třeba vyhraju závod, je to krásný, ale slzy se o mě úplně nepokoušejí. Když ale v televizi vidím sestřihy jiných, jako třeba když dobíhala Zuzka Hejnová nebo dojížděl Vávra Hradilek, to teda natahuju. Myslela jsem si, že aspoň tady bych právě mohla natahovat. A nic!
Je zlaté medaile těžká?
Hrozně těžká, má asi kilo. Myslela jsem si, že bude těžká, ale až tolik?
Co vám na stupních proběhlo hlavou?
Že je za medailí pár let mé práce a ještě víc let práce mého týmu. Je satisfakcí, že se nám to povedlo. Protože obzvlášť v tomhle sportu stačí takhle (luskne prsty) a mohla jsem být dvacátá.
| Eva Samková se narodila 28. dubna 1993 ve Vrchlabí. Se snowboardingem začala v sedmi letech, třikrát dokázala vyhrát juniorské mistrovství světa. Minulý rok zvítězila i na univerziádě a letos se blýskla druhým místem na prestižních X-Games v Aspenu. Mezi její koníčky patří jízda na koni, tanec a hra na saxofon. Střídavě žije ve Vrchlabí a Praze. Po Kateřině Neumannové a Martině Sáblíkové je třetí českou ženou, která vyhrála zimní olympiádu. |
Hymnu jste si užila?
Přišlo mi, že ji hrají hrozně rychle a i tóny byly ke konci zvláštní. Tak jsem si zpívala a na nic extra nemyslela.
Už tušíte, co se bude dít doma po vašem návratu?
Bojím se, že se toho bude dít hodně, což bych úplně nechtěla. Ale to prostě k tomu patří. Mamka mi volala, že až budu v Praze, ať se ozvu, jestli se vůbec dostanu do Vrchlabí. Jsem ráda, že mi všichni hrozně fandili.
Máte zprávy, jak prožívala závod vaše rodina?
Maminka mi vždycky říká, ať radši zabrzdím, že musím vždycky vyhrát. Ale matko, ono je to někdy i horší si přibrzdit! (směje se) To jim člověk nevysvětlí, jsou to rodiče, kterým je jedno, jestli vyhraju, nebo ne. Budou mě mít pořád stejně rádi, nejsou upnuti na výsledky.
Slavit budete už přímo v Soči?
Kluci v úterý závodí a trenéři na to musejí být připravení, takže nic velkého. V úterý to rozjedeme, pojedeme zase do Českého domu a dáme si pivko.
Nebyla jste až překvapená, jaký náskok jste při závodě nad soupeřkami měla?
Ono záleží na trati, tady byly velké skoky, které se dají sešlapávat, a v tom jsem lepší. Třeba v Andoře byla snad jen jedna dvě věci za celou trať, kde jsem mohla zrychlit, tady jich bylo dvacet za sebou. Trať mi sedla, i když jsem s ní ze začátku měla problémy.
Vaši trenéři o vás říkají, že jste bohyně. Teď vás budou jako olympijskou vítězku uctívat ještě víc?
Já vím, že jsem bohyně už od začátku! My si tak říkáme, já jsem bohyně, ostatní jsou bozi a tak to máme. Děláme si z toho srandu, 90 procent lidí to nechápe a myslí si o mně bůhvíco. (úsměv)
| Knírek pod nosem smrděl |
|---|
| Když po závodě čelila Samková dotazům zahraničních médií, většina otázek směřovala na knír. A tak čerstvá olympijská vítězka ve zkratce opakovala příběh, kterak se na mistrovství světa ve španělské La Molině v roce 2011 nechala inspirovat svým polským snowboardkrosovým kamarádem Mateuszem Ligockým. A když jí namalovaný knírek přinesl štěstí v podobě pátého místa, zůstala u něj i v dalších závodech. Nedělní experiment s knírkem v barvách trikolóry měl ale i stinnou stránku. „Strašně to smrdělo pod nos,“ oklepala se snowboardistka. Červenou a modrou barvu totiž obstaraly fixy, ale na bílou použil autor Jakub Flejšar speciální barvu. „Tím se asi malují prkna, dost to pálilo, musel to být snad nějaký balakryl,“ smála se. |
