Článek
„V juniorce se to začalo lámat. Nevyrostl jsem a ty fyzické schopnosti se začaly ukazovat," vysvětluje drobný český freestyle snowboardista, proč se v osmnácti rozhodl změnit sport. Na snowboarding docela pozdě...
Zlom přišel v osmnácti
„Když vidím, jak tady třeba Red Gerard už je v sedmnácti ve finále olympiády, to je úlet," hlásí Horák. „Já začal jezdit někdy ve čtrnácti, ale závodně až později. Vždycky jsem chtěl být ten hokejista, začalo se to lámat, až když jsem věděl, že to nedotáhnu tam, kam bych chtěl," popisuje.
O šest let později už startuje na olympiádě, v kvalifikaci slopestylu skončil ve své skupině patnáctý. Přitom jeho začátky byly v malé vesnici Braškov u Kladna spíš punkové... „S kamarádem jsme lidem u baráku sbírali sníh a vozili si ho, pak seškvařili vlastní rail (zábradlí) a jezdili," vzpomíná šestadvacetiletý Horák.
Hokejové srdce v něm ale zůstalo. „Hraje i můj brácha a táta, kterému je osmapadesát. A já to jako fanoušek prožívám, řvu, když padne gól, hučím na rozhodčí, všechno možný," směje se Horák, jenž se také chystá povzbudit v Kangnungu český tým. „S Jirkou Sekáčem jsme pořád kamarádi, je vtipné, že se tu sejdeme," pochvaluje si snowboardista, jehož v Pchjongčchangu čeká ještě závod v disciplíně Big Air.