Článek
Už vám reprezentační trenér Hadamczik oznámil, jakou roli vám svěří v olympijském týmu?
Strašně rád bych se do brány dostal, protože chytat na olympiádě je sen každého gólmana, nikdo si nepřeje sedět na střídačce a jen se koukat. Teď je ale trochu předčasné se o tom bavit. Navíc to, že někdo turnaj začne, ještě neznamená, že ho i dochytá. Ale je pravda, že ještě nikdy jsem se v kariéře necítil líp než teď. Poslední dva měsíce mi vyšly parádně.
Kdy čekáte, že se o pozici gólmanů mezi vámi, Pavelcem a Salákem rozhodne?
Samozřejmě bych byl rád, kdyby to trenér určil co nejdříve, ale moc reálné to není, protože ani jednoho ze tří gólmanů neviděl poslední měsíc chytat na živo. Úplně nejlepší by bylo, kdyby hned oznámil první dva brankáře a trojku. Aby člověk věděl, s čím do Soči jede a připravil se na svou náplň. Přijde mi trošku zvláštní odjet na turnaj a nevědět, jestli budu sedět na tribuně, střídačce, nebo stát v bráně.
Nestraší vás, jak málo času bude v Soči na přípravu kompletního týmu?
Nebude to snadný. My z Evropy budeme v Soči čtyři dny trénovat ve dvou brankářích a šesti hráčích, což bude úplně o ničem. Pak přijedou kluci z Ameriky, budou se muset srovnávat s velkým časovým posunem a do toho hned první zápas se Švédy. Olympiáda má být vrcholem za čtyři roky, takový kvalt ale pro hokej není úplně nejlepší.
Byl jste dvakrát na mistrovství světa, ale olympijské hry jsou něco jiného. Umíte si představit, jak to tam chodí?
Vůbec nemám tušení. Opravdu nevím, jak bude fungovat olympijská vesnice, jestli vůbec budeme moct jet do hor kouknout se na jiné sporty. Dost by mě to zajímalo, zvlášť když zezačátku budeme mít maximálně jeden trénink denně. Bylo by fajn si olympiádu, než začne hokejový turnaj, užít.
Jaké disciplíny by vás lákalo navštívit?
Rád bych viděl skoky na lyžích, sjezd nebo závody bobistů. Prostě sporty, u kterých je v cíli spousta diváků. Stát u tratě pro lyžaře nebo biatlonisty, kteří kolem vás jenom proběhnou, po tom moc netoužím.
Když jste odjížděl z Jekatěrinburgu, bylo znát, že Rusko už olympiádou žije?
Nemluví se tam o ničem jiném. Zájem bude obrovský a jen doufám, že se Rusům vše povede a budou to hezký hry.
V Soči bude i váš spoluhráč z klubu, finský obránce Lepistö.
Dostali jsme od fanoušků dokonce i dárky pro štěstí. V klubu si toho moc váží, je to pro ně výborná reklama. Po Rusech budou v Jekatěrinburgu rozhodně nejvíc fandit nám a Finům.
V lednu jste třikrát za sebou udržel čisté konto a v domácích zápasech jste nedostal gól v pěti po sobě jdoucích zápasech. Vzbudilo to velký ohlas?
Všichni si to užívali se mnou. Jen škoda, že jsem nepřekonal celý rekord KHL, chybělo mi asi šestnáct minut. Pořád mi to připomínali, až na mě nahodili deku a já už se popravdě těšil, až ten gól dostanu, abych mohl zase v klidu chytat. Majitel klubu mi pak ale řekl, že mi za nuly splní nějaké přání, tak jsem si vybral velkou týmovou večeři, na kterou jsme pozvali všechny lidi z klubu a hezky poseděli.
Poznávají vás teď v Jekatěrinburgu více lidé na ulici?
Celkem často. Taky tomu ale někdy pomůžou spoluhráči. Když někam přijdeme, schválně všem řeknou, jak se jmenuju, a to se pak ani v klidu nenavečeřím, protože za mnou všichni běhají a chtějí se fotit nebo získat můj podpis. Ale je to super, Rusové jsou v tomhle ohledu úžasní srdeční lidi a úspěch vám přejí. Takovou tu českou závist jsem zatím nepoznal.
