Článek
Zástupci kapitána současných Canadiens Tomáš Plekanec, Andrej Markov a Max Pacioretty spolu s brankářem Careym Pricem předali bývalému finskému forvardovi obraz vykreslující scény z jeho kariéry v dresu Habs. Koivu si následně podal ruku se všemi hráči Montrealu a poté i Anaheimu. Většina z nich byla ještě nedávno jeho spoluhráči.
„Saku! Saku! Saku," mohutně skandovali fanoušci v hale Bell Centre jméno svého hrdiny, jenž se stal vůbec prvním evropským kapitánem Montrealu. Navíc se s nedávno zesnulým Jeanem Béliveauem dělí o primát nejdéle sloužícího kapitána Canadiens.
Koivu kromě svého skvělého hokejového umu proslul také nezlomnou vůlí, s níž se vyrovnával s těžkými životními zkouškami. Se zdravotními patáliemi se potýkal prakticky celou kariéru, opravdu vážnou životní překážku musel překonat během sezóny 2001/2002, kdy u něj lékaři diagnostikovali Burkittův lymfom, neboli zhoubné onemocnění mízních uzlin.
„Jak asi víte, během mého působení tady jsem čelil několika výzvám, z nichž největší pro mě byl boj s rakovinou," připomněl Koivu fanouškům v Montrealu a zároveň znovu poděkoval lékařům Blairu Whittemoreovi a Davidu Mulderovi z Montreal General Hospital. „Díky, že jste mi dali druhou šanci. Za to vám budu navždy vděčný."
Pro majitele čtyř olympijských medailí a titulu mistra světa přichystali v Montrealu také šestiminutové video se vzkazy od fanoušků, bývalých spoluhráčů a kolegů. „Tehdy jsem teprve naplno pochopil, co znamená statečnost a bojovnost," vzkázal mimo jiné bývalý Koivův kouč Michel Therrien, jenž smekl před houževnatostí, s níž se jeho svěřenec pral se zákeřnou chorobou.
Koivu nakonec nemoc porazil a už na začátku dubna 2002 znovu za Montreal nastoupil. Pochopitelně ho tehdy vítali nadšené ovace fanoušků. „To, co jste mi tehdy přichystali, byl největší dárek, jaký jsem kdy dostal," děkoval fanouškům Koivu.
