Článek
"Byla to hrozná chyba, bohužel přišla zrovna v olympijském závodě. Byla jsem moc pozdě v oblouku, ale vůbec nevím proč. V tu chvíli už jsem věděla, že je všechno v pytli," líčila Elsterová.
Na hrách byla poprvé. Před Naganem v roce 1998 neměla výkonnost a o účast v Salt Lake City čtyři roky poté přišla, neboť v době tehdejších sporů kolem domácího snowboardingu ani neznala nominační kritéria. V Bardonecchii to pro ni mohlo být krásné loučení s kariérou.
Necítila ani nervozitu. "Byla jsem soustředěná, věřila si. Ale po chybě se s tím už nedalo nic dělat, těch čtyři až pět ztracených sekund se nedá ve druhé jízdě dohonit," krčila rameny. Chabou útěchou mohl být 14. čas ve druhém kvalifikačním kole.
Prkno, které jí před hrami pokřtila Lucie Vondráčková nechala v olympijské vesnici, nebylo moc dobré, takže vzala druhé. "Ale prknem to nebylo. Jsem z toho moc smutná a chvíli se budu z téhle nálady dostávat. Na olympiádě se mi líbilo. Tohle byl můj poslední obří slalom v životě. Ještě mě čekají dva díly Světového poháru v Rusku a domácí mistrovství, ale na závody do Japonska a USA už nepojedu, nemám na to sílu a motivaci. Ukončím kariéru a věnuji se rodině a svým soukromým věcem," dodala dvaatřicetiletá společnice ve firmě zabývající se obchodem s vybavením pro snowboardisty.
